Přírůstky do bylinkové zahrádky

Jak jsem již psala v jednom z předchozích příspěvků, dala jsem se na pěstování bylinek na mé balkónové zahrádce. Zase se o něco rozrostla. Vzhledem k tomu, že jsem opravdový zahradník amatér jsem na sebe pyšná, že mi ještě žádná bylinka neodešla do bylinkového nebe.
A to už je co říct.
Před 14 dny jsem jela navštívit jednu opravdu, ale opravdu odbornici na bylinky a nejenže jsem si odvezla nějaké bylinkové čaje, které mi přede mnou namíchala, ale také jsem si přivezla sazeničky tří nových bylinek. Paní skvěle odhadla, že před ní stojí totální amatér a když viděla, že bych si něco chtěla odvézt, ale vlastně nevím co skvěle mi poradila. A tak se moje zahrádečka rozrostla o bobkový list, česnekovou trávu a o Jiaogulan nebo-li pětilistý ženšen. Mnohé z vás tuto zázračnou bylinku určitě znají, ale já jsem objevila Ameriku.

Jiaogulan neboli Gynostema pětilistá (Gynostemma pentaphyllum) je popínavá bylina, která patří mezi tradiční čínské rostliny, které se v Číně pěstují po dlouhá staletí. Řadí se do čeledi tykvovitých. Název "Pětilistý ženšen" si rostlina vysloužila díky obsahu gypenosidů, které jsou velmi podobné ginsenosidům, obsaženým v pravém ženšenu (Panax ginseng). Pěstování pravého ženšenu je ovšem velmi náročné. Gynostema pětilistá je také často označována za „rostlinu nesmrtelnosti".
Jiaogulan příznivě působí na trávení, zlepšuje funkci jater a ledvin, fyzickou i psychickou kondici, snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi, reguluje krevní tlak, podporuje imunitní systém a také pomáhá a uklidňuje při nespavosti. Podporuje správné dýchání a zvyšuje odolnost proti stresu.

Listy můžeme z rostliny použít celoročně. Vždy utrhneme několik lístků a přelijeme je teplou (ne vroucí) vodou. Necháme 5 minut louhovat, poté pijeme. Čaj má specifickou nasládlou chuť, příjemnou vůni a žlutozelenou barvu. Listy můžeme použít také do zeleninových salátů a nebo je sušit.
zdroj: internet

Zahrádka se rozrostla i o oregano a majoránku tak mi držte palce ať bylinky prospívají.

Přeji všem krásnou slunečnou neděli
všechny vás zdraví
vaše EvaLuna

Doktore, fofrem, jde o život !

To je název knížky, kterou jsem přečetla v pro mě poslední době rekordně krátkém čase. Když jsem byla naposledy v knihovně, přidala jsem jí k vybraným knížkám úplnou náhodou. A rozhodně jsem neprohloupila !!!!  Ovšem nečekejte žádné drama ani kriminální zápletku. Knížka je z prostředí malé irské vesničky a trošku svým stylem připomíná knížky od Jamese Herriota, kterého jsem četla před dávnými a dávnými lety.
Je to pohodové čtení, u kterého se zasmějete a odreagujete. Ve čtvrtek jdu knížku vrátit a budu se pídit po dalším díle. Doufám, že ho budou mít.
Takže pokud někdo bude hledat odpočinkovou knížku na dovolenou, vřele doporučuji.

DOKTORE, FOFREM, JDE O ŽIVOT je poutavý kaleidoskop komických příběhů plných laskavého humoru a životní moudrosti, irská obdoba francouzských ZVONOKOS. Barry, čerstvý majitel univerzitního diplomu, získal první zaměstnání... nic zlého přitom netuše. Bude asistentem praktického lékaře v Ballybucklebo! Tuhle vesničku málem nenajde na mapě, ale na místě zjistí, že nechce žít nikde jinde než tady – v srdci smaragdových kopců a údolí severního Irska. Pak se však poprvé setká se svým šéfem, doktorem Fingalem O´Reillym. Tenhle starší muž, jehož základním ponaučením je „nikdy pacientům nedovol, aby ti přerostli přes hlavu!“, má velmi svérázné metody. Je prchlivý O´Reilly šarlatán prvního řádu, anebo naopak ten nejlepší učitel, od kterého Barry získá mnohem víc, než se kdy naučil na fakultě? Ať už tohle dopadne, jak chce, po seznámení s O´Reillyho pacienty – mezi nimiž se najdou opravdu rázovité figurky – je mu jasné, že minimálně o životě, a nejspíš i o lásce se tady dozví víc, než kdy doufal. 

zdroj: internet

A to je z dnešní neděle vše
všechny vás zdraví
vaše EvaLuna

LOSOS NA BYLINKÁCH

Dnes nám začal druhý prodloužený víkend krásným dnem plným sluníčka. Bohužel beru antibiotika a tak se mu musím zdaleka vyhýbat. A přitom jsem  měla tolik plánů na zahrádce.
No nedá se nic dělat. Doktor i paní v lékárně mě před sluníčkem důrazně varovali.
Venku dnes chodili všichni v tričku - to já sice taky, ale doma.

Včera jsem byla na rychlém nákupu v Lídlu. Původně jsem chtěla nakoupit nějaké maso, ale chlaďáky byly skoro prázdné a tak nějak nebylo moc z čeho vybírat.
A tak jsem nakonec koupila LOSOSA. Už jsme ho dlouho neměli a tak zbývalo jenom vymyslet co s ním. Dnešní oběd jsem tedy pojala rychle a zdravě.
Na pánvi jsem na olivovém oleji lehce osmažila asi čtyři na jemno nakrájené stroužky česneku a odstavila. Mezitím jsem otrhala moji mini zahrádku na balkoně. Zatím jenom bazalku a rozmarýn.
Přidala jsem petrželku, vše jsem nakrájela a dala do misky. Zakapala jsem vše šťávou z poloviny citronu a přidala jsem česnek i s olejem. Lososa jsem omyla, osušila, osolila a opepřila. Dala jsem ho do pekáčku vyloženého pečícím papírem a na jednotlivé kousky jsem navrstvila bylinkovou směs.
Dala do trouby a bylo hotovo. Jako příloha byly šťouchané brambory a domácí tatarka.

Tady je moje mini zahrádka, kterou se chystám v nejbližší době rozšířit.
Dneska se mi hodily na vaření obě bylinky, takže jsem byla ráda, že jsem ty chudinky ovadlé koupila v MAKRU minulý týden a zatím to vypadá, že se jim daří.

Přeji všem krásný prodloužený víkend
všechny vás zdraví
vaše EvaLuna

KRÁLOVA ZAHRADNICE

Tak na tento film jsem chtěla vyrazit do kina hned, jak jsem zjistila že existuje. V tomto případě díky za reklamy, které normálně nesnáším. Včera jsem se včera domluvila s kamarádkou co také zbožňuje herečku Kate Winslet a vyrazily jsme. Koupily jsme zamluvené lístky což bylo v tomto případě zbytečné, protože v kině nás bylo asi 10, ale to nám vůbec nevadilo. Naopak. Dobrá káva a zákusek nás před filmem příjemně posilnily a tak jsme si mohly v klidu vychutnat dobu Ludvíka XIV.  A i to mě na filmu lákalo. Versailles a jeho zahrady, které jsem před lety navštívila.

Jinak Kate Winslet opět výborná. Tahle herečka s velkým H zahraje opravdu všechno.
V roli Sabine de Barra jí člověk věřil i to, že se jako obyčejná zahradnice mohla setkat s králem Slunce osobně. Trocha intrik, trocha zahradničení a trocha lásky. Když to všechno smícháte dohromady, je z toho odpočinkový film na skoro dvě hodiny.

Takže za mne - doporučuji.

A to je z mé dnešní návštěvy kina vše.
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Radost za padesát

Včera jsem byla nakoupit v LIDLU. Už když jsem přijížděla na plné parkoviště pojala jsem podezření, že nákup asi nebude jen tak. Chvíli jsem tam kroužila a modlila se, aby se někde uvolnilo místečko k zaparkování. Povedlo se asi na třetí kolečko na přeplněném parkovišti. Při vstupu mě uvítali květiny a tak jsem si hodila jeden pugétek růží do košíku. Jen tak pro radost. Nákup jsem přežila a hurá domů. Tady jsem dala růžičky do vázy a už mi dělají radost v obýváku. Takže kytička malých růžiček za 50,-- Kč splnila svůj účel.

Také jsem u nás ve stánku s časopisy objevila nový časopis. Jmenuje se DARINA a je v něm spousta zajímavých věcí.

 

Takže kdyby si některá z vás chtěla koupit tento zajímavý časopis, tak jeho květnové číslo právě vyšlo.
Jinak se kamarádkou chystáme dnes do kina, ale o tom až příště.

A to je dnes vše.
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Okopávání trávníku

Ne, nezbláznila jsem se i když to podle nadpisu asi tak  vypadá. Včera jsem se konečně dostala na zahradu a upřímně jsem se zděsila !!!! Pohled do záhonů mluvil jasnou řečí. Záhonky zarostlé trávou tak, že když jsem si je fotila tak jsem vážně přemýšlela jestli sem mám  ty fotky vůbec dát. Protože tyto obrázky jsou důkazem toho, jaká jsem hrozná zahradnice. To, že mám zahradu mimo domov a přes týden se na ni vůbec nedostanu mě asi moc neomlouvá. Ale co !!!! Každá z nás nemusí mít perfektní záhony i když připouštím, že to vypadá lépe.
Včera bylo nádherně a tak jsem se vrhla na první záhon. Když už jsem vynášela asi čtvrtý koš plný plevelu ze třech metrů tak jsem začala vážně uvažovat o tom, že ponechám záhonky vlastnímu osudu.
Ale nakonec jsem to zmákla. Záda a nohy jsem večer vůbec necítila a ruce mě od kopřiv pálili tak, že jsem ještě večer nebyla schopná pořádně držet knížku, kterou jsem vám představila v minulém příspěvku a která mě vtáhla do děje tak, že jsem chtěla přečíst pořádný kus.

Takže z toho vyplývá poznatek č. 1 - mladé kopřivy opravdu pořádně žahají i přes rukavice !!!
Poznatek č. 2 je ten, že když se na záhony nedostanete na podzim a pořádně je neokopete před příchodem zimy jsou na jaře opravdu, ale opravdu dost zarostlé. Takže pokud mi to dnes počasí dovolí tak jdu pokračovat. Včera jsem ještě skočila u nás do prodejny kde jsem v týdnu zahlédla nějaké kytičky a šla se podívat jestli bych tam něco malého nepokoupila.

Výsledek byl ten, že jsem tam uchvátila zatím dva malé mini karafiáty a něco o čem netuším co to je.
Vzhledem k tomu, že u kytičky nebyla žádná etiketa a slečna prodavačka vypadala, že nerozezná celer od květáku tak jsem se ani dál nepídila. Kytička se mi líbila i když už asi měla své lepší chvilky za sebou. Ale sleva na 10, -- Kč kterou na mě prodavačka vychrlila u pokladny mě více než mile překvapila -  no nekupte to. A kytka má na výběr. Buď se vzpamatuje nebo je po ní.

Tady je důkaz o tom, že záhony se svým vzevřením více blížily trávníku.

Tady už po zásahu motyčkou.

Tady mini karafiátky, které se odpoledne chystám zasadit.

A tady je moje neznámá květina. Ale pěkná že ????
Pokud někdo bude vědět o co se jedná a napíše mi budu ráda.

A to je z dnešní deštivé neděle vše.
Všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Čáry máry večeře

V poslední době jsme si oblíbili rychlé večeře. U nás to má tu výhodu, že já to uvařím za chvilku a rodina to za ještě menší chvilku sní. Takže se u nás točí kuřecí nebo krůtí maso a k tomu buď noky nebo špecle a nějaká zelenina. Papriky různých barev, rajčata, pórek a špenát a česnek. Hlavně listy špenátu cpu v poslední době do všeho.
Včera byla opět rychlá večeře tzv. akce kulový blesk.
Na pánvi jsem osmahla na malé kostičky nakrájené krůtí maso, osolila, opepřila a přidala lžičku harisy, Když se maso osmahlo, tak jsem přidala nakrájenou žlutou papriku, rajčata, 2 stroužky česneku a listy špenátu. Mezitím jsem uvařila špecle. Když bylo maso se zeleninou hotové zamíchala jsem do směsi špecle a bylo hotovo. Posypané sýrem to prý nemělo chybu. Nemohu bohužel posoudit, protože na mně se jaksi nedostalo.

Při focení na mne byl vyvinut velký tlak. Že prý mají hlad tak ať nezdržuji s focením. Podle toho ty fotky také vypadají.
Takže dobrou chuť.

vaše EvaLuna

Něco ke čtení

Minulý týden jsem po dlouhé době zavítala do knihovny. Jsem v poslední době nějaká zrychlená, možná se na mně podepisuje jaro a tak je čtení to poslední na co mám čas. Ráno při odjezdu do práce už je vidět a pokud se jdeme s kamarádkou projít, není problém domluvit se a jít třeba až kolem šesté do lesa. A to je strašně moc fajn.
Když jsem v knihovně pokukovala po něčem co bych si mohla půjčit, zrak mi padl na novou knížku od mé oblíbené autorky Barbary Erskinové. Jeden čas jsem si od ní kupovala knížky celkem pravidelně, ale znáte to. Knihovna není nafukovací a já se knih prostě neumím zbavit.Takže už je mám všude. Proto jsem se před pár lety rozhodla pořídit si kartičku do knihovny a čas od času tam zavítám. Máme novou knihovnici, šikovnou mladou paní, která má zájem vám doporučit co by se vám mohlo líbit. Člověk na takovém místě je prostě k nezaplacení.
Minulou neděli, když opět nedávali v televizi nic co by mne zaujalo jsem knížku vytáhla. Jenomže už byl večer a já jsem zjistila, že na to prostě nevidím. Už dlouho jsem odkládala návštěvu v optice  s tím, že přes moje brýle ještě něco přečtu, ale pravda je, že to bylo horší a horší. A tak jsem se vybičovala a hned ve středu jsem zavítala do optiky. Po změření zraku jsem se divila, že jsem v těch starých brýlích ještě něco vůbec přečetla. Ale teď už mám nová skla a můžu se vesele pustit do čtení.

Knížka se jmenuje NEJTEMNĚJŠÍ HODINA.


Začíná letecká bitva o Velkou Británii. Je léto roku 1940, Evropa se propadá do válečného běsnění a většina Britů upírá zraky k obloze nad Anglií. Evie Lucasová však má oči jen pro skvělého mladého pilota Tonyho. Čeká ji oslnivá kariéra umělkyně, ale ona ztrácí čas tím, že donekonečna kreslí Tonyho portréty. Chce totiž, aby na něj jeho rodiče měli nějakou památku, kdyby se mu ve válce přihodilo neštěstí…
O sedmdesát let později se čerstvě ovdovělá kunsthistorička Lucy snaží posbírat střípky vlastního života a vzkřísit ho z trosek. K tomu potřebuje odhalit tajemství obestírající jeden obraz právě od slavné malířky Evelyn Lucasové. Bezděky tak probudí dávno zasutou historii, o níž se záměrně mlčí, a přivolá na sebe zlobu těch, kdo neměli a nemají zájem na tom, aby nevyřčená pravda vyplula na povrch. Ve svém již třináctém románu autorka opět střídá dvě časové roviny (ta válečná je částečně inspirována zážitky jejího otce) a jako vždy překvapí čtenáře nečekaným rozuzlením milostného příběhu.
zdroj: internet

Takže už se těším až ji otevřu a začtu se do ní.
Přeji všem krásnou neděli
vaše EvaLuna

DROBEČKY Z PERNÍKU

Dne 4.4.2015 jsem navštívila s kamarádkou po dlouhé době Měšťanskou besedu v Plzni.
Byla jsem na představení DROBEČKY Z PERNÍKU, kde v titulní roli zářila a to doslova a do písmene SIMONA STAŠOVÁ v hlavní roli.

Paní Stašová hraje svou roli v roli barové zpěvačky Evy Mearové, které se pod vlivem alkoholu pořádně podařilo zpustošit život sobě, svému malému okruhu přátel i své dceři z rozvedeného manželství, která se jí snaží pomoci tím, že se k matce vracející se z pobytu z protialkoholní léčebny nastěhuje. Eva je bez zaměstnání, bez perspektivy a tím i bez nálady. Její přátelé - Toby, její kamarádka, která bez make-upu nevystrčí ven nos a neustále pozoruje v zrcadle nově  přibývající vrásky, se kterými se nedokáže smířit a Jimmy - neúspěšný herec, který nemůže zavadit o pořádnou roli již delší dobu.
A do toho všeho její sedmnáctiletá dcera Polly, která se k matce nastěhuje a pokouší se jí pomoci postavit se znovu na nohy. Přestože se obě navzájem potřebují, jejich soužití by se nedalo nazvat ideální. A přestože se Evy snaží pomoci sobě, dceři i oběma svým přátelům, kteří jsou stejní ztroskotanci jako ona, nedaří se jí. Opět sáhne alkoholu, protože na dně sklenky se dají její i jejich starosti zvládnout lépe....................

Co na to říci, představení bylo jedním slovem úžasné.
Vždycky jsem chtěla paní Stašovou vidět hrát naživo a musím říci, že tahle paní je opravdu herečka s velkým H.

A to je dnes vše.
Užívejte se víkend.
vaše EvaLuna

Jaro je tady !!!!

Podle kalendáře byl v pátek PRVNÍ JARNÍ DEN. A byl a spolu s ním i zatmění Slunce, při kterém se opravdu docela ochladilo. Zatmění jsme pozorovali přes svářečskou kuklu a musím tedy říct, že to byla parádní podívaná.Včera se jaro potvrdilo, ale i když sluníčko přímo vybízelo k procházce tak foukal studený vítr. Takže vyzbrojena hůlkami, bundou a slunečními brýlemi jsem vyrazila na inspekci na zahradu. Tam už bylo jaro v plném květu tak jsem udělala pár fotek mobilem.

 A tuhle nádheru máme na zahradě

Dneska bylo u nás docela zataženo, ale řekla bych, že bylo o něco tepleji než včera. Tedy pokud to mohu posoudit při přechodu z paneláku na parkoviště a zpět. To byla dneska má veškerá venkovní aktivita.
A taky jsem zkoušela upéct sušenky. Sice jsem je měla tak trošičku tmavší, ale rodina se shodla, že to tak mají rádi a že je to takhle upečené dobře.

S těstem se dobře pracovalo i když vypadalo jako zobání pro slepice.

Dělala jsem z dvojité dávky.

Upečené jsem lehce pocukrovala moučkovým cukrem

SUŠENKY Z OVESNÝCH VLOČEK A KOKOSU

180 g másla
120 g medu
2 vejce
1 vanilkový cukr
400 g jemných ovesných vloček
80 g hladké mouky
1 prášek do pečiva
120 g strouhaného kokosu

Máslo a med jsem postupně rozpustila v hrnci na velmi mírném plameni na sporáku.
Do mísy jsem si dala vejce a vanilkový cukr a pořádně rozmixovala. Potom jsem postupně přidávala sypké ingredience a postupně dolévala vychladlým máslem s medem.
Na plech jsem dala pečící papír a rukou namočenou ve studené vodě jsem tvarovala placičky.
Pekla jsem na 175 stupňů cca 10 minut. Potom jsem je sundala z plechu a pocukrovala moučkovým cukrem.

A to je z mého kulinářského okénka vše.
Přeji krásný zbytek neděle.
vaše EvaLuna

Sobotní buchty

Polovina víkendu je za námi. Včera jsem měla velké plány co všechno stihnu, ale nakonec se mi skoro do ničeho nechtělo a podle toho to taky dopadlo. Uvařila jsem rychlý oběd - špagety, které všichni milujeme a dala jsem se do pečení buchet, které jsem dělala snad jen jednou nebo dvakrát v životě. A začal hon za receptem. Pamatovala jsem si, že mám někde recept ze starého kalendáře, ale nemohla jsem ho najít. Nakonec se podařilo. Na internetu je sice receptů spousta, ale znáte to. Když máte v hlavě, že to "musí" být tenhle recept tak přes to prostě nejede vlak. Nakonec jsem ho jako správný hledač pokladů našla. A povedlo se. Buchty byly výborné, rodina si pochutnávala a nešetřila chválou. To mi vykompenzovalo všechen ten čas, který jsem buchtám věnovala.
A večer jsem si pustila na počítači Vraždy v kruhu. Ještě jsem neviděla ani jeden díl a podle kolegů z práce bych se na něj měla určitě podívat. A opravdu to stálo za to. Ivan Trojan je herec, který nikdy nezklame. A abych jen tak neseděla před počítačem, vytáhla jsem po dlouhé době háčkování. Uháčkovala jsem pár čtverečků na deku, která je zatím v nedohlednu.............

Tady čerstvě zaděláno

A tady po hodině kynutí

A jde se na věc

Pěkně pomazat máslem ze všech stran

Připraveno ke konzumaci

Musím říct, že jsme si na nich opravdu pochutnali všichni. Venku bylo ošklivě a tak se ke kávičce více než hodily.
A pokud by jste  na ně někdo dostal chuť, tady je recept:

VOŇAVÉ ČESKÉ BUCHTY

500 g polohrubé mouky
1 kostka droždí
1/4 l mléka
1 lžíce cukru do kvásku
¨2 lžíce cukru do mouky
1 vanilkový cukr ( dala jsem půlku )
100 g tuku ( dala jsem máslo a sádlo půl na půl )
špetka soli
1 vejce a jeden žloutek

Mouku prosijeme do mísy, přidáme sůl, přilijeme vykynutý kvásek z teplého mléka a droždí, promícháme, vyklepneme vejce, rozehřátý vlažný tuk a propracujeme těsto, Dáme na teplé místo kynout asi hodinu. Potom z těsta vykrajujeme lžící kousky, rozplácneme na vále na placku a plníme náplní. V našem případě tvarohovou. Vymažeme pekáč máslem a jednotlivé buchty na něj pokládáme spojením dolů. Pořádně potřeme máslem, necháme ještě asi 15 minut kynout a dáme do předehřáté trouby péct. Já jsem je ke konci přikryla pečícím papírem, aby nebyly spálené. Pekla jsem v troubě asi na 175 stupňů cca 30 - 35 minut. Ale záleží samozřejmě jak peče vaše trouba.
Upečené buchty jsem ještě potřela slabounkou vrstvou másla a pocukrovala.
Výsledek luxusní.

A to je z naší deštivé soboty vše.
všechny vás zdraví
vaše EvaLuna

Vepřová panenka na rozmarýnu

Bylo nebylo, minulý týden mi udělal chutě kolega z práce, který dělal panenku na rozmarýnu a dle jeho slov to bylo vynikající. A protože už opravdu nevím co bych vařila, chytla jsem se nápadu jako tonoucí stébla. Okamžitě jsem ho poprosila, aby mi přinesl dvě snítky této bylinky, abych kvůli jednomu obědu nemusela kupovat celý pugét. Svůj úkol splnil na jedničku a bylinku přinesl .V pátek jsem zakoupila dva kusy vepřové panenky, což se ukázalo skoro málo, ale k obědu nám to stačilo. Přeci jen jsme typy, co maso a obzvláště takové můžou jíst pořád. A tak jsem v sobotu naložila plátky panenky do olivového oleje, opepřila, ale nesolila. Dnes jsem panenku vyndala, osolila a dala orestovat. Dvě snítky rozmarýnu jsem tam přihodila také, po orestování jsem podlila trochou vody, strčila do pece na 175 stupňů a nechala žít svým životem. Když byla panenka hotová, snítky jsem vyhodila a šoupla do pece hranolky, které už jsme neměli ani nepamatuji. Jako další přílohu jsem udělala zeleninku osmaženou na másle, domácí tatarku a oběd byl hotov. Nemusím asi ani psát, že propukly pravé orgie, chlapi si přidali všechno co zbylo a mě zůstaly oči pro pláč, protože nic nezbylo. Ale musím říct, že jsme si všichni pošmákli i s vědomím, že vidět tohle paní doktorka Cajthamlová, tak bude blízko nervovému zhroucení. 

Jako pišingr jsem upekla jablečný koláč a bylo hotovo.

Kdyby jste si ho někdo chtěl upéct, tady je recept:

http://unavenavarecka.blogspot.cz/2015/01/ciambella-di-mele.html

A ještě k té rozmarýně co nám dnes polechtala chuťové pohárky:

zdroj internet

Jedinečné uplatnění má rozmarýna v kuchyni, a to čerstvá i sušená, neboť aroma si dobře zachovává. Nejlepší jsou křehké mladé výhonky a lístky sklizené před rozkvětem, které je třeba najemno nasekat. Ovšem i květy jsou lahodné a hodí se jako ozdoba mnoha pokrmů a dezertů, lze je kandovat, přidávat do džemů. Listy skvěle doplní tučná masa, jako vepřové, kachní, skopové. Hodí se i k pokrmům z brambor, k sýrům, do těstovin a na pizzu, do nádivek, přidávají se do klobás. Voňavé odrhnuté větvičky lze použít jako grilovaní jehly.

Vůně a chuť rozmarýny je velmi intenzivní, proto stačí přidávat do pokrmů menší množství. Kulinářským zážitkem je i rozmarýnový ocet a olej. 

Takže bylinkám zdar a bylinkám s dobrým masíčkem 2x !!!!

A to je dnes vše

přeji všem krásnou neděli

vaše EvaLuna