Minulý týden jsem po dlouhé době zavítala do knihovny. Jsem v poslední době nějaká zrychlená, možná se na mně podepisuje jaro a tak je čtení to poslední na co mám čas. Ráno při odjezdu do práce už je vidět a pokud se jdeme s kamarádkou projít, není problém domluvit se a jít třeba až kolem šesté do lesa. A to je strašně moc fajn.
Když jsem v knihovně pokukovala po něčem co bych si mohla půjčit, zrak mi padl na novou knížku od mé oblíbené autorky Barbary Erskinové. Jeden čas jsem si od ní kupovala knížky celkem pravidelně, ale znáte to. Knihovna není nafukovací a já se knih prostě neumím zbavit.Takže už je mám všude. Proto jsem se před pár lety rozhodla pořídit si kartičku do knihovny a čas od času tam zavítám. Máme novou knihovnici, šikovnou mladou paní, která má zájem vám doporučit co by se vám mohlo líbit. Člověk na takovém místě je prostě k nezaplacení.
Minulou neděli, když opět nedávali v televizi nic co by mne zaujalo jsem knížku vytáhla. Jenomže už byl večer a já jsem zjistila, že na to prostě nevidím. Už dlouho jsem odkládala návštěvu v optice s tím, že přes moje brýle ještě něco přečtu, ale pravda je, že to bylo horší a horší. A tak jsem se vybičovala a hned ve středu jsem zavítala do optiky. Po změření zraku jsem se divila, že jsem v těch starých brýlích ještě něco vůbec přečetla. Ale teď už mám nová skla a můžu se vesele pustit do čtení.
Knížka se jmenuje NEJTEMNĚJŠÍ HODINA.
Začíná letecká bitva o Velkou Británii. Je léto roku 1940, Evropa se propadá do válečného běsnění a většina Britů upírá zraky k obloze nad Anglií. Evie Lucasová však má oči jen pro skvělého mladého pilota Tonyho. Čeká ji oslnivá kariéra umělkyně, ale ona ztrácí čas tím, že donekonečna kreslí Tonyho portréty. Chce totiž, aby na něj jeho rodiče měli nějakou památku, kdyby se mu ve válce přihodilo neštěstí…
O sedmdesát let později se čerstvě ovdovělá kunsthistorička Lucy snaží posbírat střípky vlastního života a vzkřísit ho z trosek. K tomu potřebuje odhalit tajemství obestírající jeden obraz právě od slavné malířky Evelyn Lucasové. Bezděky tak probudí dávno zasutou historii, o níž se záměrně mlčí, a přivolá na sebe zlobu těch, kdo neměli a nemají zájem na tom, aby nevyřčená pravda vyplula na povrch. Ve svém již třináctém románu autorka opět střídá dvě časové roviny (ta válečná je částečně inspirována zážitky jejího otce) a jako vždy překvapí čtenáře nečekaným rozuzlením milostného příběhu.
zdroj: internet
Takže už se těším až ji otevřu a začtu se do ní.
Přeji všem krásnou neděli
vaše EvaLuna
Žádné komentáře:
Okomentovat