Kokosové řezy

 Letos jsem o Vánocích přidala k vánočnímu cukroví tyhle kokosové řezy. Vzpomněla jsem si, že na ně mám někde recept a chtěla je vyzkoušet. Nakonec se povedlo a já tak měla o jeden druh cukroví navíc.

Je s nimi sice trocha práce, ale stojí to za to.

Myslím, že tyhle kostky můžete upéct kdykoli k odpolední kávě, nebo je připravit, když čekáte návštěvu před kterou se chcete blýsknout😊

Kokosové řezy

3 žloutky

15 dkg povoleného másla

20 dkg cukru

40 dkg hladké mouky

1 prášek do pečiva

1/4 l vlažného mléka

sníh ze tří bílků

Žloutky vyšleháme spolu s máslem a cukrem a postupně přidáváme mléko a mouku smíchanou s práškem do pečiva. Nakonec jemně jen měchačkou vmícháme sníh z bílků.

Upečeme jako normální buchtu. Po vychladnutí krájíme na malé kostky, máčíme v čokoládě a sypeme kokosem. Já jsem si vždy kostičku napíchla na vidličku, na všechny strany kromě spodní části jsem mašlovačkou nanesla ve vodní lázni rozpuštěnou čokoládu, do které jsem vmíchala trochu másla a posypala kokosem. Na talíř jsem si dala alobal a dala kostky ztuhnout do lednice. Potom už jsem jenom natřela spodní stranu, posypala kokosem a opět dala do lednice ztuhnout. Výsledkem je mňamka, která sklidila veliký úspěch.

Recept si musím uložit na blog, protože jak se znám, papírek někam založím a až ho budu potřebovat, nebudu ho moci najít. Klasika ...........

Hezký nedělní večer všem

vám přeje

vaše EvaLuna

Padal

 u nás sníh. Celé odpoledne a většinu noci. Naštěstí nesněžilo hustě, takže ráno bylo sice pocukrováno, ale žádné velké závěje se nekonaly. Děkuji tam nahoru, že nenapadlo 20 čísel sněhu, protože to bych štěstím tedy opravdu neskákala. Přeci jenom už jsem starší osoba, která se bojí, že uklouzne a smýkat se ráno do práce autem také nepatří k mým oblíbeným adrenalinovým sportům. Bojím, bojím😡

Naštěstí se ráno jelo dobře, takže jsem do práce dojela v úplné pohodě.

Ale je to hezké když napadne trošku sněhu, že ?

Tak a teď z jiného soudku. Včera jsem se cíleně dívala na časosběrný dokument paní Třeštíkové.

Jmenoval se " Karolína ". A jako klobouk dolů. Jak před paní dokumentaristkou, která ho krásně a citlivě zpracovala, tak před paní Karolínou, které se dokument týkal. Přesně takhle si představuji ženskou do nepohody. Dokument začala paní Třeštíková natáčet v roce 1989, kdy chodila tehdy ještě slečna Karolína Sýkorová na zdravotní školu. Dokument mapuje 30 let jejího života, během kterých se toho stalo opravdu hodně.....

Více nechci prozrazovat, protože se na něj prostě musíte podívat. Za mě palec nahoru, protože už mě dlouho žádný film tak nezaujal.

Pokud by si chtěl někdo přečíst s paní Karolínou rozhovor, vkládám odkaz:

https://www.novinky.cz/kultura/filmy-serialy/clanek/hrdinka-dokumentu-heleny-trestikove-karolina-jestli-film-povzbudi-jedineho-cloveka-budu-stastna-40346906

A to je vše. Pokračování příště:)

Přeji všem hezký večer

vaše EvaLuna

Jsem vyřízená,

 jako úplně. Moje tělo zvyklé chodit do postele o vánočním volnu taky v jednu v noci odmítá usnout. Bohužel taky odmítá ráno vstávat. Blbá kombinace. Zatímco v noci počítám ovečky zcela potichu, ráno při zařinčení budíku kleju jako pohan. Z postele vstávám na třetí zazvonění a musím se dlouze přemlouvat, abych se neotočila na posteli a nezůstala v ní ležet. Nějak se mi prostě letos nedaří přepnout do módu ranní vstávání. Snad bude příští týden lépe.

Včera jsem se rozvášnila v Lidlu. Zatímco nám domů jsem koupila asi tři jogurty a pečivo, na lesním ptactvu jsem nešetřila. Koupila jsem dvě krmítka na lojové koule, samozřejmě lojové koule a slunečnici. Ptáčky totiž zásobujeme celou zimu. Máme na zahradě dvě krmítka a já jsem pověsila na větve stromů i slušnou zásobu lojových koulí. Prostě takový vánoční stromek pro ptáky. Dnes jsem jela rovnou z práce, abych jim nainstalovala nová krmítka a dosypala slunečnici. Mám takový pocit, že jestli je takhle budeme krmit, budou na jaře tak tlustí, že budou muset skákat po zemi. Ale nejsem v tom sama. Moji rodiče jim také dopřávají jak doma, tak na chatě a dneska jsme si notovaly s kolegyní v práci, která krmítka na lojové koule koupila taky. 

zdroj: Lidl

A takhle vypadá krmítko, vlastně zásobník na 4 ks lojových koulí z Lidlu.

A co vy ? Také v zimě krmíte ptáčky ?

Hezký večer a hlavně noc vám všem

přeje vaše EvaLuna

Na hraně zákona

 ne já, ale název knihy od Nory Robertsové. Přinesl ji Ježíšek a protože má knížka pouze 304 stran, nebyla to v podstatě žádná velká výzva. Za dva dny jsem jí slupla doslova jako malinu. 

Sarah se rozhodne opustit pohodlný život ve Filadelfii a vydá se na divoký západ do Arizony, kde chce najít svého otce. Záhy zjišťuje, že tady platí jiná pravidla a jiné zákony, než na jaké byla coby městská dáma z východního pobřeží zvyklá. Je však rozhodnutá vytrvat. Není žádná rozmazlená slečinka, je silná, tvrdohlavá, odhodlaná a ví, co chce. Stejně silný, tvrdohlavý a odhodlaný je Jake, napůl běloch, napůl Apač, který se snaží v Arizoně bojovat proti bezpráví, bezuzdnému loupení a zabíjení. Setkání se Sarah je pro něj osudové. I když dělá všechno pro to, aby jí nepodlehl, snaží se ji chránit a brzy si uvědomí, že se mu v její přítomnosti líbí. Mnohem víc, než by si přál.

Knížka se četla dobře, hlavní hrdinka není žádná rozmazlená slečinka, jak by se mohlo na první pohled zdát. A když má od začátku svého pobytu v Arizoně ochránce, který je vždy ve správnou dobu na správném místě zvládne se s jeho pomocí přizpůsobit úplně jinému životu než na jaký byla dosud zvyklá.

Zítra do práce, takže dnes si musím připravit na ráno věci na sebe, protože jsem v podstatě zvládla skoro celé svátky chodit v domácích úborech. Uvidíme jestli ráno zapnu kalhoty a hlavně, jestli bude mít  budík dost silné vyzvánění, aby mě vzbudil.

Všem kdo bude zítra vstávat po dlouhém volnu do práce jako já, přeji probuzení bez velkého šoku. 

Hezký zbytek nedělního dne a ráno vykročte pravou nohou z postele.

Všechny vás zdravím

vaše EvaLuna

Začal nám nový rok - 2021

 A je to tady, svátky utekly nějak rychle. Ještě před Štědrým dnem jsem si říkala, že mi ten rok utekl strašně rychle a v podstatě se ve stejném duchu odehrály i vánoční svátky. Zítra neděle a v pondělí do práce. Asi je to třeba. Ranní vstávání bude asi chvíli očistec, ale jsem člověk, který potřebuje řád. To vím už dávno. A být doma a jenom se válet není pro mě. Sice se snažím každý den chodit ven alespoň na malou procházku, ale potřebuji akci a relax trochu jiného kalibru. Už mě svědí ruce jak se těší na zahradu. A čím jsem starší, tím víc mě práce na zahradě těší ( i když to není alespoň z mého pohledu moc vidět ). Miluju když ještě v devět hodin večer běhám po zahradě a zalévám okopané záhony. Na to si sice ještě chvíli počkám, ale už jsem tomu zase o krok blíže.

Silvestr jsme trávili doma, ostatně jako každý rok, protože ani já, ani můj muž neholdujeme bujarým oslavám. Letos ( vlastně loni ) jsme ocenili i to, že byl zákaz petard, takže i když to někteří nevydrželi a i přes zákaz museli nějaké petardy odpálit, byl u nás celkem klid. 

Budu doufat, že se letos situace ve světě alespoň trošku stabilizuje a nebude na nás ze všech stran útočit Covid-19.

A to je moje letošní přání. Být zdraví, to je totiž nejvíc. A čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že zdraví je dar, který si nikdo nikde nekoupí. 

A tady ještě pár momentků z procházky. Příroda je mocná čarodějka.

Divočáci řádí asi všude. Naštěstí jsme nikdy žádného nepotkali. Vůbec si nejsem jistá, co bychom dělali. Asi nic, stáli bychom, jako by nás vytesali do skály😌

Hezkou první sobotu v novém roce a přeji nám všem, ať už je jenom lépe.

Všechny vás zdraví

vaše EvaLuna