Kostel sv. Jiří - Luková

Všechny vás zdravím takhle začátkem září. Už jsem tady delší dobu nebyla, ale přišlo mi, že se u mě nedělo nic, co by stálo za příspěvek. Něco určitě vyhrabu z archivu fotek, ale dnes bych se s vámi chtěla podělit o typ na výlet kousek od Manětína, okres Plzeň - sever. Pravdou je, že jsem o  kostele v Lukové uslyšela poprvé v pátek. Na mně celkem akce blesk, ale určitě stojí za to ho navštívit, o tom žádná.

Kostel sv. Jiří v obci Luková je unikátní svými zcela jedinečnými duchy věřících. Jedná se o desítky bíle oděných postav odlitých ze sádry. Tyto postavy, které se modlí buď ve starých dřevěných lavicích nebo stojí za nimi vytvořil v roce 2012 tehdejší student Jakub Hadrava jako svou bakalářskou práci. Sedět modelem pro sádrovou sochu asi nebyl žádný med, protože dobrovolníci byli obaleni igelitem, který p. Hadrava překryl prostěradly a krajkami a poté je zalil sádrou. A ta určitě netvrdla jenom chvilku. Ostatně to nám podrobně vysvětloval pán, který o pohnutém osudu kostela vyprávěl. Musím říct, že se opravdu nádherně poslouchal. Nevím, jestli to byl jeho příjemný hlas, kterým zaníceně mluvil o historii kostela nebo kostel samotný. Asi všechno dohromady. Také nás překvapilo kolik tam bylo návštěvníků a určitě každý rád přispěl do velké lahve dobrovolným příspěvkem na obnovu kostela tak, jako my. Nezbývá nám než držet kostelu palce, aby se na jeho záchranu vybralo tolik peněz, aby mohl opět zazářit v celé své kráse.

Díky unikátním věřícím se totiž začalo o kostelu mluvit a podle mého názoru ho zachránilo před úplnou zkázou. Jestli se někdy budete pohybovat v končinách kolem Manětína, určitě se do Lukové zajeďte podívat. Kostel je otevřen každou sobotu a neděli od 13 do 16 hodin do konce září.

Kostel má úžasnou atmosféru, ve dne. V noci kdy by byl ozářen pouze svíčkami už by mi asi bylo hůř.

Uff, musím říct, že než se mi podařilo do článku přidat fotky tam kde jsem je chtěla mít, byl celkem oříšek. Nový blogger asi dobrý, ale já jsem byla poměrně zoufalá ze snahy přemístit fotky tam, kde jsem si je představovala. A to ani nemluvím o textu, který se záhadně pohyboval sem a tam.

Takže dneska je to příspěvek šitý doslova horkou jehlou. Ale co jsem vám chtěla ukázat jsem vám ukázala a to mi musí pro dnešek stačit.

Hezký zbytek neděle vám přeje

vaše EvaLuna

Silvestr 2019

Moji milí,
dovolte mi, abych vám všem popřála do nového roku 2020 hodně zdraví, lásky a spokojenosti.

Dnes jsme si udělali výlet po okolních energetických místech, která jsou kousek od nás.
Jako první jsme navštívili menhiry za obcí Tatiná a když jsme se vynadívali na tu krásu kolem, pokračovali jsme dál k obci Dolní Bělá.
Jedním slovem - nádhera. A tak si vám dovoluji poslat do nového roku energii prostřednictvím pár fotek ..........

A pokud by vás tato energetická místa zaujala a chtěli by jste je navštívit, doporučuji vám stránky
https://www.druidi.cz/, kde naleznete spoustu informací a přehled pořádaných akcí.

Ještě jednou vám přeji krásného Silvestra a šťastný nový rok 2020.

Všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Velhartice

hrad, který vás mile překvapí. Více než sedm staletí vypíná své hradby na skalnatém ostrohu nad řekou Ostružnou.
To jsou úvodní slova z letáku, který jsem ukořistila v informačním centru v Sušici.

A překvapil. Na začátku nás sice překvapilo vstupné, které se platí i když nejdete na prohlídku, ale chcete se jenom projít po nádvoří, ale zase na druhou stranu jsme chápaly, že z něčeho se hrad prostě opravovat musí a každá koruna dobrá. Po uhrazení vstupného 80,-- Kč jsme tedy mohly vejít. Předpokládám, že vstupné do zámku se platí zvlášť, ale my jsme na prohlídku nešly a tím pádem nás to nemuselo zajímat.

Hrad byl založen na přelomu 13. a 14. století jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Na stavbu započatou Bohumilem z Budětic navázali Bušek starší i mladší z Velhartic.
Dalším významným držitelem hradu byl v 15. století Zdeněk Lev z Rožmitálu, který získal pro Velhartické panství několik dalších privilegií, například možnost těžit drahé kovy.

My zahradnice amatérky jsme obdivovaly kytičky, které rostly všude kolem. A zídky, přírodní kámen a v něm skalničky se nám líbily moc.

Součástí vstupu je i výstava v objektu hospůdky.
Takže kdyby vás zajímalo z jakého kamene je hrad postaven, je to křemenec.

Šachy jsme si nezahrály, protože figurky vypadaly, že jsou dost těžké. Ale do celkové atmosféry hradu zapadaly skvěle.

Tak jsme si místo šachové partie daly raději limonádu a kochaly se ve stínu pohledem na hrad.
Vůbec nechápu, jak mohly naši předkové postavit takovou nádheru která překoná staletí bez jakékoli těžké techniky. Hold kdo umí, ten umí.

A to je z našeho výletování vše.
Víkend jsme si užily a to bylo to hlavní.

Přeji všem krásnou, i když upršenou neděli.
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Rozhledna SVATOBOR

Šumava, kousek od Sušice. Dohromady celkem 8 žen na prodlouženém víkendu. A výlety ......
Po snídani jsme daly hlavy dohromady a vymyslely předběžný plán. Naše první cesta vedla do Sušice. Z chalupy kde jsme měly ubytování to byl kousek. V Sušici jsme se osvěžily kávou, domácí limonádou a kdo si chtěl zvednout cukr v krvi, dal si zákusek nebo zmrzlinu. Omrkly jsme pár obchůdků, na nejvyšší příčce se umístila květinářství a hned za nimi kavárna na náměstí. Lanové centrum jsme omrkly jenom z bezpečné vzdálenosti. Do korun stromů se nám nechtělo, věk a vedro pracovaly proti nám.

Další zastávka, rozhledna Svatobor. K rozhledně se dalo téměř zajet autem a to rozhodně nebylo na škodu. Ba naopak. Bylo třeba šetřit síly na výšlap 182 schodů a zdolat tak vrchol rozhledny. Vstupné 40,-- Kč je lidovka a tak jsme si  skoro všechny koupily ještě magnetky nebo turistickou známku. Někdo na památku, někdo jako důkaz, že ty schody nahoru opravdu vydupal.  Přeci jenom udělat si vlastní foto z rozhledny se počítá. Ani jedna z nás není sportovec, ale kdo se vydal nahoru, došel.

Rozhledna leží na mystické hoře Svatobor a je vysoká 31,6 m.

Svatobor je místem, které bylo zřejmě osídleno již v dávné historii. Na jeho úpatí totiž byly objeveny stopy po primitivní polozahloubené chatě ze střední doby kamenné. U paty Svatoboru bylo objeveno i pohřebiště původní slovanské osady Sušice. Z vrcholu Svatoboru dokonce pochází i jeden ze základních kamenů Národního divadla vyzvednutý roku 1868. A podle pověstí se nachází pod horou velké podzemní jezero.

Jezero jsme sice nenašly, ale místní kuchyně se nedala minout. Venku u stolu pod obrovským slunečníkem to nemělo chybu. Jídlo výborné, pochutnaly jsme si moc .........

Pokud se budete někdy nacházet nedaleko Svatoboru, určitě doporučuji jeho návštěvu.

Pokračování příště.

Hezký večer všem
přeje vaše EvaLuna

Zámek Jezeří

Občas jsou cesty osudu a návštěv památek nevyzpytatelné. To se takhle jednou večer díváme na televizi a dávají rozhovor s kastelánkou zámku Jezeří. Mluvila moc zajímavě, a tak jsme si řekli, že se na něj jednou určitě pojedeme podívat. A protože jsme byli ten den v Panenském Týnci, naše cesta pokračovala dál na Jezeří.

Ten kopec jsem si musela prostě vyfotit.

Zámek nemůžete minout, cesta je krásně označena. Velká pochvala paní kastelánce.

A pěkně dupeme do kopce .............

A potom zase kousek z kopce ........

Z důvodu rekonstrukce se totiž chodí do zámku zadem, přes zahradu ....

Jezeří byl v jeho dávné historii původně hrad. Nikdo neví kdy byl původně postaven a tak se jeho vznik datuje k první písemné zmínce z roku 1363 - 1365 !!!!
A stojí dodnes, neuvěřitelné. Další neuvěřitelnou věcí která mě zaujala je to, že na zámku je celkem 244 místností, z toho je v současné době 15 přístupných veřejnosti.
Neumím si ani představit, kolik času a obrovského úsilí to stálo dát to do stavu, v jakém se v současné době zámek nachází.

Obrovskou zajímavostí se kterou jsem se na zámku setkala byl fakt, že na prohlídku mohli i pejsci.
Zámek totiž není zařízen původním nábytkem, protože něco si odvezla rodina Lobkoviczů, které zámek jako poslednímu majiteli patřil a velká část původního inventáře byla rozkradena nebo zničena. Zámek byl dokonce v tak špatném stavu, že ho rodina Lobkoviczů věnovala státu, protože jeho opravu by finančně nezvládla ani omylem.

A tady je opravený strop, který se původně propadl a musel být nahrazen jiným. Do budoucna se počítá se zakrytím desek a podbitím stropu prkny.

A tady už je jiný svět. Místnost, kde se na zámku pořádají koncerty.

A tady zimní zahrada. Původně prý byla daleko větší, ale mě by úplně stačila v této velikosti

A tady se díváme na schody, které vedly z pokoje zámecké paní do pokoje zámeckého pána.
Představa, že se po tomhle schodišti ženu za manželem v dlouhých šatech s vlečkou, no nevím.
Asi bychom se tak často neviděli.

Ložnice zámecké paní pochází jako všechno vybavení zámku z darů nebo bazarů.

A tady ložnice pána ....

Obrazárna

Zámek v dnešní podobě. Myslím, že na to čím vším prošel vypadá zachovale.
Co myslíte ????
Pokud vás moje prohlídka zaujala, níže jsou uvedené stránky zámku, kde je popsáno vše.

https://www.zamek-jezeri.cz/cs


A to je z našeho výletu vše
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Panenský Týnec

Dnes opravdu nastoupila vláda podzimu. U nás je celý den zataženo, poprchává, prostě počasí, které láká ke knize a kávě. Musím říct, že to mám dneska splněno. Dopoledne jsem uvařila oběd  a na odpolední mlsání udělala spoustu palačinek, ale potom jsem se zašila s knihou v ruce do pelíšku a nevystrčila z něj nos. Tělo si řeklo, tělo dostalo.
Alespoň jsem trošku odlehčila koleni, které mně pobolívá čím dál víc a žlučník nebo žaludek se taky občas ozve víc, než bych chtěla.
Já jsem ráda, že jsme podnikli výlet minulou sobotu, protože to ještě bylo počasí ukázkové a na výlet jako stvořené.
Navštívili jsme Panenský Týnec, o kterém jsem do té doby neměla tak nějak ani tušení.
A rozhodně jsme nebyli sami.

Tudy se vchází do zbytku chrámu ....

Záleží na vás a počtu turistů kam si stoupnete a necháte působit energii.

 

Z místa vyzařuje opravdový KLID.

 A tak jsme v Týnci načerpali nějakou tu energii a vyrazili směr zámek.
Ale o tom až příště.

Hezký zbytek deštivé neděle
vám všem přeje
vaše EvaLuna