Moje Genius Loci

Moje Genius Loci

neděle 26. dubna 2015

Okopávání trávníku

Ne, nezbláznila jsem se i když to podle nadpisu asi tak  vypadá. Včera jsem se konečně dostala na zahradu a upřímně jsem se zděsila !!!! Pohled do záhonů mluvil jasnou řečí. Záhonky zarostlé trávou tak, že když jsem si je fotila tak jsem vážně přemýšlela jestli sem mám  ty fotky vůbec dát. Protože tyto obrázky jsou důkazem toho, jaká jsem hrozná zahradnice. To, že mám zahradu mimo domov a přes týden se na ni vůbec nedostanu mě asi moc neomlouvá. Ale co !!!! Každá z nás nemusí mít perfektní záhony i když připouštím, že to vypadá lépe.
Včera bylo nádherně a tak jsem se vrhla na první záhon. Když už jsem vynášela asi čtvrtý koš plný plevelu ze třech metrů tak jsem začala vážně uvažovat o tom, že ponechám záhonky vlastnímu osudu.
Ale nakonec jsem to zmákla. Záda a nohy jsem večer vůbec necítila a ruce mě od kopřiv pálili tak, že jsem ještě večer nebyla schopná pořádně držet knížku, kterou jsem vám představila v minulém příspěvku a která mě vtáhla do děje tak, že jsem chtěla přečíst pořádný kus.

Takže z toho vyplývá poznatek č. 1 - mladé kopřivy opravdu pořádně žahají i přes rukavice !!!
Poznatek č. 2 je ten, že když se na záhony nedostanete na podzim a pořádně je neokopete před příchodem zimy jsou na jaře opravdu, ale opravdu dost zarostlé. Takže pokud mi to dnes počasí dovolí tak jdu pokračovat. Včera jsem ještě skočila u nás do prodejny kde jsem v týdnu zahlédla nějaké kytičky a šla se podívat jestli bych tam něco malého nepokoupila.

Výsledek byl ten, že jsem tam uchvátila zatím dva malé mini karafiáty a něco o čem netuším co to je.
Vzhledem k tomu, že u kytičky nebyla žádná etiketa a slečna prodavačka vypadala, že nerozezná celer od květáku tak jsem se ani dál nepídila. Kytička se mi líbila i když už asi měla své lepší chvilky za sebou. Ale sleva na 10, -- Kč kterou na mě prodavačka vychrlila u pokladny mě více než mile překvapila -  no nekupte to. A kytka má na výběr. Buď se vzpamatuje nebo je po ní.



Tady je důkaz o tom, že záhony se svým vzevřením více blížily trávníku.



Tady už po zásahu motyčkou.




Tady mini karafiátky, které se odpoledne chystám zasadit.



A tady je moje neznámá květina. Ale pěkná že ????
Pokud někdo bude vědět o co se jedná a napíše mi budu ráda.

A to je z dnešní deštivé neděle vše.
Všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

pátek 24. dubna 2015

Čáry máry večeře

V poslední době jsme si oblíbili rychlé večeře. U nás to má tu výhodu, že já to uvařím za chvilku a rodina to za ještě menší chvilku sní. Takže se u nás točí kuřecí nebo krůtí maso a k tomu buď noky nebo špecle a nějaká zelenina. Papriky různých barev, rajčata, pórek a špenát a česnek. Hlavně listy špenátu cpu v poslední době do všeho.
Včera byla opět rychlá večeře tzv. akce kulový blesk.
Na pánvi jsem osmahla na malé kostičky nakrájené krůtí maso, osolila, opepřila a přidala lžičku harisy, Když se maso osmahlo, tak jsem přidala nakrájenou žlutou papriku, rajčata, 2 stroužky česneku a listy špenátu. Mezitím jsem uvařila špecle. Když bylo maso se zeleninou hotové zamíchala jsem do směsi špecle a bylo hotovo. Posypané sýrem to prý nemělo chybu. Nemohu bohužel posoudit, protože na mně se jaksi nedostalo.








Při focení na mne byl vyvinut velký tlak. Že prý mají hlad tak ať nezdržuji s focením. Podle toho ty fotky také vypadají.
Takže dobrou chuť.

vaše EvaLuna



neděle 19. dubna 2015

Něco ke čtení

Minulý týden jsem po dlouhé době zavítala do knihovny. Jsem v poslední době nějaká zrychlená, možná se na mně podepisuje jaro a tak je čtení to poslední na co mám čas. Ráno při odjezdu do práce už je vidět a pokud se jdeme s kamarádkou projít, není problém domluvit se a jít třeba až kolem šesté do lesa. A to je strašně moc fajn.
Když jsem v knihovně pokukovala po něčem co bych si mohla půjčit, zrak mi padl na novou knížku od mé oblíbené autorky Barbary Erskinové. Jeden čas jsem si od ní kupovala knížky celkem pravidelně, ale znáte to. Knihovna není nafukovací a já se knih prostě neumím zbavit.Takže už je mám všude. Proto jsem se před pár lety rozhodla pořídit si kartičku do knihovny a čas od času tam zavítám. Máme novou knihovnici, šikovnou mladou paní, která má zájem vám doporučit co by se vám mohlo líbit. Člověk na takovém místě je prostě k nezaplacení.
Minulou neděli, když opět nedávali v televizi nic co by mne zaujalo jsem knížku vytáhla. Jenomže už byl večer a já jsem zjistila, že na to prostě nevidím. Už dlouho jsem odkládala návštěvu v optice  s tím, že přes moje brýle ještě něco přečtu, ale pravda je, že to bylo horší a horší. A tak jsem se vybičovala a hned ve středu jsem zavítala do optiky. Po změření zraku jsem se divila, že jsem v těch starých brýlích ještě něco vůbec přečetla. Ale teď už mám nová skla a můžu se vesele pustit do čtení.

Knížka se jmenuje NEJTEMNĚJŠÍ HODINA.


Začíná letecká bitva o Velkou Británii. Je léto roku 1940, Evropa se propadá do válečného běsnění a většina Britů upírá zraky k obloze nad Anglií. Evie Lucasová však má oči jen pro skvělého mladého pilota Tonyho. Čeká ji oslnivá kariéra umělkyně, ale ona ztrácí čas tím, že donekonečna kreslí Tonyho portréty. Chce totiž, aby na něj jeho rodiče měli nějakou památku, kdyby se mu ve válce přihodilo neštěstí…
O sedmdesát let později se čerstvě ovdovělá kunsthistorička Lucy snaží posbírat střípky vlastního života a vzkřísit ho z trosek. K tomu potřebuje odhalit tajemství obestírající jeden obraz právě od slavné malířky Evelyn Lucasové. Bezděky tak probudí dávno zasutou historii, o níž se záměrně mlčí, a přivolá na sebe zlobu těch, kdo neměli a nemají zájem na tom, aby nevyřčená pravda vyplula na povrch. Ve svém již třináctém románu autorka opět střídá dvě časové roviny (ta válečná je částečně inspirována zážitky jejího otce) a jako vždy překvapí čtenáře nečekaným rozuzlením milostného příběhu.
zdroj: internet

Takže už se těším až ji otevřu a začtu se do ní.
Přeji všem krásnou neděli
vaše EvaLuna


sobota 18. dubna 2015

DROBEČKY Z PERNÍKU

Dne 4.4.2015 jsem navštívila s kamarádkou po dlouhé době Měšťanskou besedu v Plzni.
Byla jsem na představení DROBEČKY Z PERNÍKU, kde v titulní roli zářila a to doslova a do písmene SIMONA STAŠOVÁ v hlavní roli.

Paní Stašová hraje svou roli v roli barové zpěvačky Evy Mearové, které se pod vlivem alkoholu pořádně podařilo zpustošit život sobě, svému malému okruhu přátel i své dceři z rozvedeného manželství, která se jí snaží pomoci tím, že se k matce vracející se z pobytu z protialkoholní léčebny nastěhuje. Eva je bez zaměstnání, bez perspektivy a tím i bez nálady. Její přátelé - Toby, její kamarádka, která bez make-upu nevystrčí ven nos a neustále pozoruje v zrcadle nově  přibývající vrásky, se kterými se nedokáže smířit a Jimmy - neúspěšný herec, který nemůže zavadit o pořádnou roli již delší dobu.
A do toho všeho její sedmnáctiletá dcera Polly, která se k matce nastěhuje a pokouší se jí pomoci postavit se znovu na nohy. Přestože se obě navzájem potřebují, jejich soužití by se nedalo nazvat ideální. A přestože se Evy snaží pomoci sobě, dceři i oběma svým přátelům, kteří jsou stejní ztroskotanci jako ona, nedaří se jí. Opět sáhne alkoholu, protože na dně sklenky se dají její i jejich starosti zvládnout lépe....................

Co na to říci, představení bylo jedním slovem úžasné.
Vždycky jsem chtěla paní Stašovou vidět hrát naživo a musím říci, že tahle paní je opravdu herečka s velkým H.





A to je dnes vše.
Užívejte se víkend.
vaše EvaLuna