Včera jsem nestihla nakoupit, měnili nám vstupní dveře do bytu, akce na celý den. Vybourat, vsadit nová futra, zapěnit, zabetonovat, přeštukovat. Měla jsem z toho docela strach, původní dveře byly zasazené do starých špalet, nedovíraly se, byly celé otlučené a vypadaly, že se jednoho dne sami vyvrátí z pantů. Ale vše dopadlo k mé naprosté spokojenosti. Myslím, že montéři na mě budou vzpomínat ještě dlouho.
Ale tím pádem doma nic kloudného ke snídani. A potom mi najednou, z ničeho nic vyvstala v hlavě vzpomínka na krupicovou kaši. Ani nevím proč. Možná to bude tím, že moje milovaná babička by teď v březnu slavila narozeniny, nebo tím, že jsem po úklidu po zednících byla utahaná jako kočka.
Nicméně jsem dostala neodolatelnou chuť právě na ni. Od vzpomínek k činu nebylo daleko. A tak jsem se dnes vrátila zpátky do dětství, kdy jsem jako malá holka byla u babičky a ona mi ji dělávala k snídani nebo k večeři, když jsem se s modrými rty promrzlými ze sáňkování nebo bruslení vracela k ní domů. Vidím to, jako by to bylo včera. Samozřejmě jsem jí potom dělávala mým synům když byli malí, ale to už bylo něco úplně jiného.
A tak jsem se dnes ráno vrátila do dětství ...............
Kaše se jedla pěkně od okrajů, které už nebyly tak horké a lžičkou se nabírala pěkně kolem dokola.
No snědla jsem všechno !!! A moc jsem si pochutnala.
A co vy ? Jak to máte se vzpomínkami do dětství kdy o vás pečovala babička ????
Přeji vám krásnou slunečnou sobotu.
Všechny vám zdraví
vaše EvaLuna
