Lockdown - den první

 dnes ráno venku - 3 stupně. Šla jsem na parkoviště k autu. Vedle stáli na autobusové zastávce lidé čekající ve dvoumetrových odstupech, na obličeji respirátory. Všem nám začíná nový pracovní týden, který ale bude přesto úplně jiný. Škrábala jsem námrazu z oken a přemýšlela o tom, že mám náladu pod bodem mrazu stejnou, jako je tohle mrazivé ráno. Nevím proč, ale nějak na mě všechno dolehlo. Asi už všechno trvá moc dlouho a světlo na konci tunelu není vidět.

Od 1.3.2021 sevřel Českou republiku nový, daleko přísnější lockdown. Covid se stále nedaří dostat pod kontrolu. Za včerejší den přibylo 4.557 nemocných. Nemocnice praskají ve švech. Britská a jihoafrická mutace se šíří rychleji a s daleko horšími průběhy nemoci. Děti zůstávají stále doma, naopak, nově od 1. března zůstávají doma i děti z prvních a druhých tříd, zavřené jsou i školky. Spousta rodičů musí najednou řešit kam s dětmi. Pokud máte prarodiče, kteří mohou vaše děti pohlídat a bydlí ve stejném okresu, vyhráli jste jackpot. 

 Lidé pracující mimo okres musejí mít vyplněný formulář, který jim poslouží při namátkové kontrole, že jedou z a do zaměstnání. Chápu a nevidím v tom problém.

Procházky venku pouze od cedule k ceduli v místě bydliště.  Za tohle si mohou lidé sami. Přeplněná parkoviště na horách mluví jasnou řečí.

Nejsem virolog ani doktor, ale myslím si, že kdyby se více očkovalo, situace kolem Covid-19 by se snáze dostala pod kontrolu. Chápu ale, že není dostatek očkovacích vakcín. Přednost mají pracovníci nemocnic, lidé nad 80 a nově i nad 70 let. Další v řadě jsou učitelé. To je určitě ta správná cesta a já pevně doufám, že se zvyšujícími se stavy naočkovaných lidí se bude situace pomalu zlepšovat. Jenom mohla přijít o půl roku dříve.  Můj laický názor.

A já, protože nejsem ani zdravotník,senior nad 70 let, pracovník v domově důchodců nebo nově učitel, budu čekat až na mě přijde s očkováním řada. Zatím se snažím posilovat imunitu vitamíny a na nákupy chodím maximálně pro jídlo. Snad to bude stačit.

Hlavu vzhůru a všem hodně zdraví přeje

vaše EvaLuna

Přiletěli ....

 k nám. Celou zimu je poctivě krmíme a teď se za námi přiletěli podívat i k nám domů. Vánoční motivy  už nejsou IN, takže jsem převlékla polštářky na zimní téma. Také už jsem stihla přelouskat moji novou knihu. Seriál Čas čarodějnic už jsem viděla obě řady, na třetí teprve čekám, ale potřebovala jsem se nutně dozvědět, jak to s upírem Matthewem a čarodějnicí Dianou dopadne. Knihu jsem slupla jako malinu za tři dny a jsem spokojená. Teď už to vím a můžu v klidu čekat, jak si s tímto materiálem poradí filmaři ve třetí avizované sérii. Další pokračování už nebude, to je jednou jisté, protože série obsahuje pouze tři knihy. Co kniha, to jedna série.

Počasí už se umoudřilo, teploty venku atakují jarní počasí, ale přeci jen je ještě únor a myslím si, že nám zima ještě ukáže zač je toho loket. Uvidíme. Situace kolem covid-19 se nám nezlepšuje, popravdě  si myslím, že už jsme z toho všichni unavení daleko více, než tomu bylo loni na jaře. Alespoň to tak vidím a cítím já. Tohle nás nemělo vůbec potkat. Od pondělí si bez respirátoru ani nenakoupíme, naštěstí jsem si stihla nějaké nakoupit. Ach jo😞

Snad bude brzy lépe, doufám v to. 

Hezkou sluníčkovou sobotu všem

vám přeje

vaše EvaLuna

HONOR 5

 se jmenují moje nové hodinky, tedy vlastně v tomto případě náramek. Bohužel mi v mých starých hodinkách došla baterie, kterou mi asi hned tak nikde nevymění. Tak jsem se rozhodla koupit si nové. Mám je asi 14 dní a zatím naprostá spokojenost. 

Nejen že ukazují čas což se od hodinek jaksi samozřejmě očekává, ale můžu si vybrat z několika variant displeje. Také ukazují kolik kroků jsem za den ušla ( výsledek je bohužel zcela neuspokojivý ), ale můžu si změřit tep a když mi někdo volá nebo pošle zprávu, příjemně mi vrní na ruce. Náramek má ještě spoustu dalších funkcí při sportu, ale vzhledem k tomu, že jsem ráda když v panujících mrazech zalezu doma k radiátoru nemohu v tomto oboru zatím sloužit. Jsou i vodotěsné do 50 metrů což si nejsem jistá zda někdy využiju. Na druhou stranu se s nimi můžu klidně sprchovat . Hlídají i kvalitu spánku, ale já s hodinkami nespím, takže si nejsem jistá, jakou kvalitu můj spánek má. Až to budu někdy chtít zjistit, stačí si je v noci nechat na ruce.

Hodinkám zdar a chytrým ještě víc.

Dnes ráno opět mráz v podobě - 9 stupňů, po obědě začalo z oblohy padat cosi a cestou domů to pěkně klouzalo. Naštěstí jedu pomalu a s rozvahou jako děda Lebeda. Jak já se těším na jaro !!!

Ale to se vlastně těším každou zimu.

Hezký středeční večer všem

přeje vaše EvaLuna

Radost

 jsem si udělala nákupem nové kabelky. 

Nemůžu si koupit boty ani nic na sebe, tak jsem si koupila alespoň kabelku. Na jaro se bude hodit.

A hlavně si ji nemusím zkoušet a následně posílat zpátky.

Počasí je jako na houpačce, jeden den je plus 7 stupňů, za další dva dny sníh, ledovka a teploty pod bodem mrazu. Jako dost pod bodem mrazu. Ale je únor, zima ještě vystrkuje drápky. 

Chtěla bych si nechat zarámovat obrázky z mého loňského kalendáře od Simonetty, ale sklenářství jsou zatím nedostupné a nikdo neví za jak dlouho se budou moci otevřít. Moc to sice nechápu, protože jsem nikdy ve sklenářství nezažila, že by na sebe narazilo víc jak dva lidé, ale nedá se nic dělat. Tak budu prostě čekat až se zlepší PES. 

Včera měla cesta do práce jiskru a to doslova. Byla jsem ráda, že jsem dorazila v pořádku. Sice jsem přijela zmrzlá, protože jsem asi 20 minut ometala z mého přibližovadla sníh, ale i to k paní zimě patří.

A tak jsem se rozhodla, že si budu dělat malé radosti a mezi ně nákup nové kabelky patří. Ještě mám na cestě knížku, to abych měla při těch mrazech co mají v nejbližších dnech přijít něco ke kávě.

Ale o tom až knížka dorazí ...........

Hezké úterý všem vám přeje

vaše EvaLuna

Kokosové řezy

 Letos jsem o Vánocích přidala k vánočnímu cukroví tyhle kokosové řezy. Vzpomněla jsem si, že na ně mám někde recept a chtěla je vyzkoušet. Nakonec se povedlo a já tak měla o jeden druh cukroví navíc.

Je s nimi sice trocha práce, ale stojí to za to.

Myslím, že tyhle kostky můžete upéct kdykoli k odpolední kávě, nebo je připravit, když čekáte návštěvu před kterou se chcete blýsknout😊

Kokosové řezy

3 žloutky

15 dkg povoleného másla

20 dkg cukru

40 dkg hladké mouky

1 prášek do pečiva

1/4 l vlažného mléka

sníh ze tří bílků

Žloutky vyšleháme spolu s máslem a cukrem a postupně přidáváme mléko a mouku smíchanou s práškem do pečiva. Nakonec jemně jen měchačkou vmícháme sníh z bílků.

Upečeme jako normální buchtu. Po vychladnutí krájíme na malé kostky, máčíme v čokoládě a sypeme kokosem. Já jsem si vždy kostičku napíchla na vidličku, na všechny strany kromě spodní části jsem mašlovačkou nanesla ve vodní lázni rozpuštěnou čokoládu, do které jsem vmíchala trochu másla a posypala kokosem. Na talíř jsem si dala alobal a dala kostky ztuhnout do lednice. Potom už jsem jenom natřela spodní stranu, posypala kokosem a opět dala do lednice ztuhnout. Výsledkem je mňamka, která sklidila veliký úspěch.

Recept si musím uložit na blog, protože jak se znám, papírek někam založím a až ho budu potřebovat, nebudu ho moci najít. Klasika ...........

Hezký nedělní večer všem

vám přeje

vaše EvaLuna

Padal

 u nás sníh. Celé odpoledne a většinu noci. Naštěstí nesněžilo hustě, takže ráno bylo sice pocukrováno, ale žádné velké závěje se nekonaly. Děkuji tam nahoru, že nenapadlo 20 čísel sněhu, protože to bych štěstím tedy opravdu neskákala. Přeci jenom už jsem starší osoba, která se bojí, že uklouzne a smýkat se ráno do práce autem také nepatří k mým oblíbeným adrenalinovým sportům. Bojím, bojím😡

Naštěstí se ráno jelo dobře, takže jsem do práce dojela v úplné pohodě.

Ale je to hezké když napadne trošku sněhu, že ?

Tak a teď z jiného soudku. Včera jsem se cíleně dívala na časosběrný dokument paní Třeštíkové.

Jmenoval se " Karolína ". A jako klobouk dolů. Jak před paní dokumentaristkou, která ho krásně a citlivě zpracovala, tak před paní Karolínou, které se dokument týkal. Přesně takhle si představuji ženskou do nepohody. Dokument začala paní Třeštíková natáčet v roce 1989, kdy chodila tehdy ještě slečna Karolína Sýkorová na zdravotní školu. Dokument mapuje 30 let jejího života, během kterých se toho stalo opravdu hodně.....

Více nechci prozrazovat, protože se na něj prostě musíte podívat. Za mě palec nahoru, protože už mě dlouho žádný film tak nezaujal.

Pokud by si chtěl někdo přečíst s paní Karolínou rozhovor, vkládám odkaz:

https://www.novinky.cz/kultura/filmy-serialy/clanek/hrdinka-dokumentu-heleny-trestikove-karolina-jestli-film-povzbudi-jedineho-cloveka-budu-stastna-40346906

A to je vše. Pokračování příště:)

Přeji všem hezký večer

vaše EvaLuna

Jsem vyřízená,

 jako úplně. Moje tělo zvyklé chodit do postele o vánočním volnu taky v jednu v noci odmítá usnout. Bohužel taky odmítá ráno vstávat. Blbá kombinace. Zatímco v noci počítám ovečky zcela potichu, ráno při zařinčení budíku kleju jako pohan. Z postele vstávám na třetí zazvonění a musím se dlouze přemlouvat, abych se neotočila na posteli a nezůstala v ní ležet. Nějak se mi prostě letos nedaří přepnout do módu ranní vstávání. Snad bude příští týden lépe.

Včera jsem se rozvášnila v Lidlu. Zatímco nám domů jsem koupila asi tři jogurty a pečivo, na lesním ptactvu jsem nešetřila. Koupila jsem dvě krmítka na lojové koule, samozřejmě lojové koule a slunečnici. Ptáčky totiž zásobujeme celou zimu. Máme na zahradě dvě krmítka a já jsem pověsila na větve stromů i slušnou zásobu lojových koulí. Prostě takový vánoční stromek pro ptáky. Dnes jsem jela rovnou z práce, abych jim nainstalovala nová krmítka a dosypala slunečnici. Mám takový pocit, že jestli je takhle budeme krmit, budou na jaře tak tlustí, že budou muset skákat po zemi. Ale nejsem v tom sama. Moji rodiče jim také dopřávají jak doma, tak na chatě a dneska jsme si notovaly s kolegyní v práci, která krmítka na lojové koule koupila taky. 

zdroj: Lidl

A takhle vypadá krmítko, vlastně zásobník na 4 ks lojových koulí z Lidlu.

A co vy ? Také v zimě krmíte ptáčky ?

Hezký večer a hlavně noc vám všem

přeje vaše EvaLuna

Na hraně zákona

 ne já, ale název knihy od Nory Robertsové. Přinesl ji Ježíšek a protože má knížka pouze 304 stran, nebyla to v podstatě žádná velká výzva. Za dva dny jsem jí slupla doslova jako malinu. 

Sarah se rozhodne opustit pohodlný život ve Filadelfii a vydá se na divoký západ do Arizony, kde chce najít svého otce. Záhy zjišťuje, že tady platí jiná pravidla a jiné zákony, než na jaké byla coby městská dáma z východního pobřeží zvyklá. Je však rozhodnutá vytrvat. Není žádná rozmazlená slečinka, je silná, tvrdohlavá, odhodlaná a ví, co chce. Stejně silný, tvrdohlavý a odhodlaný je Jake, napůl běloch, napůl Apač, který se snaží v Arizoně bojovat proti bezpráví, bezuzdnému loupení a zabíjení. Setkání se Sarah je pro něj osudové. I když dělá všechno pro to, aby jí nepodlehl, snaží se ji chránit a brzy si uvědomí, že se mu v její přítomnosti líbí. Mnohem víc, než by si přál.

Knížka se četla dobře, hlavní hrdinka není žádná rozmazlená slečinka, jak by se mohlo na první pohled zdát. A když má od začátku svého pobytu v Arizoně ochránce, který je vždy ve správnou dobu na správném místě zvládne se s jeho pomocí přizpůsobit úplně jinému životu než na jaký byla dosud zvyklá.

Zítra do práce, takže dnes si musím připravit na ráno věci na sebe, protože jsem v podstatě zvládla skoro celé svátky chodit v domácích úborech. Uvidíme jestli ráno zapnu kalhoty a hlavně, jestli bude mít  budík dost silné vyzvánění, aby mě vzbudil.

Všem kdo bude zítra vstávat po dlouhém volnu do práce jako já, přeji probuzení bez velkého šoku. 

Hezký zbytek nedělního dne a ráno vykročte pravou nohou z postele.

Všechny vás zdravím

vaše EvaLuna

Začal nám nový rok - 2021

 A je to tady, svátky utekly nějak rychle. Ještě před Štědrým dnem jsem si říkala, že mi ten rok utekl strašně rychle a v podstatě se ve stejném duchu odehrály i vánoční svátky. Zítra neděle a v pondělí do práce. Asi je to třeba. Ranní vstávání bude asi chvíli očistec, ale jsem člověk, který potřebuje řád. To vím už dávno. A být doma a jenom se válet není pro mě. Sice se snažím každý den chodit ven alespoň na malou procházku, ale potřebuji akci a relax trochu jiného kalibru. Už mě svědí ruce jak se těší na zahradu. A čím jsem starší, tím víc mě práce na zahradě těší ( i když to není alespoň z mého pohledu moc vidět ). Miluju když ještě v devět hodin večer běhám po zahradě a zalévám okopané záhony. Na to si sice ještě chvíli počkám, ale už jsem tomu zase o krok blíže.

Silvestr jsme trávili doma, ostatně jako každý rok, protože ani já, ani můj muž neholdujeme bujarým oslavám. Letos ( vlastně loni ) jsme ocenili i to, že byl zákaz petard, takže i když to někteří nevydrželi a i přes zákaz museli nějaké petardy odpálit, byl u nás celkem klid. 

Budu doufat, že se letos situace ve světě alespoň trošku stabilizuje a nebude na nás ze všech stran útočit Covid-19.

A to je moje letošní přání. Být zdraví, to je totiž nejvíc. A čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že zdraví je dar, který si nikdo nikde nekoupí. 

A tady ještě pár momentků z procházky. Příroda je mocná čarodějka.

Divočáci řádí asi všude. Naštěstí jsme nikdy žádného nepotkali. Vůbec si nejsem jistá, co bychom dělali. Asi nic, stáli bychom, jako by nás vytesali do skály😌

Hezkou první sobotu v novém roce a přeji nám všem, ať už je jenom lépe.

Všechny vás zdraví

vaše EvaLuna

Nekynuté Martinské rohlíčky

 jsem zkoušela poprvé. A poprvé jsem do nich dala ořechovou náplň. A to byla z mého pohledu chyba. Jako nic proti ořechům, ořechy milujeme, ale tahle mi přišla moc suchá a tak, i když jsem je pekla z poloviční dávky, moc u nás na odbyt nešly. Škoda. Ale ne vždy se zadaří upéct něco, co chutná všem. Těsto super, ovšem v naší domácnosti to chce změnu náplně. 

Recept:

225 g hladké mouky

125 g másla ( povoleného )

2 žloutky

75 ml smetany ke šlehání

1 lžíce moučkového cukru

špetka soli

Všechny ingredience jsem si vyndala z lednice asi hodinku předem, aby měly všechny pokojovou teplotu.

Těsto zaděláme klasicky, prosátou hladkou mouku, do které přidáme povolené měkké máslo, žloutky, smetanu, cukr a trošku soli zpracujeme v nelepivé těsto. Potom s ním zabalené do fólie nebo mikrotenového sáčku aby nám neoschlo šup asi na hodinku do lednice.

Mezitím si připravíme náplň.

Já jsem tentokrát použila mletou směs ořechů, bílku a cukru v celkem lepidloidní konzistenci.

A potom už klasika, těsto jsem vyválela na dva kruhy, nožem rozdělila na trojúhlelníčky a napatlala na ně po celé výseči náplň. Zabalila, na plechu ještě potřela zbylým bílkem a šupla to trouby. Pekla jsem dozlatova v horkovzdušné troubě asi 25 minut. Možná i proto byla směs suchá. Ale co, rohlíčky se nakonec snědly skoro všechny, jenom  to prostě trvalo trošku delší dobu.

Včera jsem byla na zahradě zakrýt chvojím poslední zbytky kytek, nakrmila jsem slunečnicí ptáčky a přinesla domů květináč s muškáty, který jsem ještě ukrývala ve skleníku. Myslím, že to bylo skoro za pět minut dvanáct, protože v noci už je celkem zima a muškáty jsou přeci jen letní květena. 

Příští týden už ( prý ) začíná advent, tak jsem dnes v rámci předvánočního úklidu nastoupila na jedno okno. Zase kousek hotovej ..............

Nevím jak vám, ale mně tenhle rok utíká jako voda. Za chvíli budou Vánoce, uvidíme jaké budou.

Mám ale takové neblahé tušení, že projít se po vánočních trzích na náměstí v Plzni asi nebude v rámci zákazů možné. 

Hezký zbytek neděle vám všem

přeje vaše EvaLuna

Podzimní chlebíček

 opět recept od paní Petry Burianové, který jsem prostě musela vyzkoušet. Trošku jsem si ho upravila, protože, co si budu nalhávat, loupat pomeranč a několikrát převařovat slupku se mi prostě nechtělo.

A tak jsem upekla chlebíček bez ní a pochutnali si na něm i tak.

Kdo paní Petru sleduje na Instagramu, tak recept určitě neunikl jeho pozornosti, kdo ne, může si ho níže vyzkoušet podle mé upravené verze.

Podzimní chlebíček:

 

budeme potřebovat: 2 hrušky

60 g medu

25 g másla

Hrušky oloupeme, rozčtvrtíme, vykrojíme jádřinec a nakrájíme na malé kostičky.

Na pánvi rozpustíme máslo s medem a přidáme nakrájené hrušky.

Orestujeme, necháme trošku vychladnout a přes cedník slijeme. Obojí budeme ještě potřebovat.

Na těsto budeme potřebovat:

170 g hladké mouky

8 g jedlé sody

1/2 lžičky skořice

1/2 lžičky nastrouhaného muškátového oříšku

2 vejce 

120 - 130 g krystalového cukru ( dala jsem hnědý )

150 g jemně nastrouhané mrkve

2 lžíce nastrouhaných vlašských ořechů

120 g oleje ( trošku víc než 1 dcl )

Olej prošleháme s cukrem a vejci do pěny.

Přisypeme mouku promíchanou s jedlou sodou, skořicí a muškátovým oříškem. Přidáme nastrouhanou mrkev a ještě trošku prošleháme. Naposled vmícháme ( už jenom ručně ) asi 3/4 hrušek a vlijeme do vymazané a hrubou moukou vysypané formy na biskupský chlebíček . V mém případě má forma velikost 28x10 cm a je to tak akorát.

Nahoru na těsto poklademe zbytek hrušek a dáme péct. Já jsem pekla na horkovzduch na 150 stupňů asi 45 minut. Ale každá trouba peče jinak.

Jinak má paní Burianová v receptu napsáno trouba na 170 stupňů asi hodinu.

Špejlí jsem zkontrolovala propečení a po vytažení z trouby jsem ještě horký chlebíček přelila 3-4 lžícemi šťávy, co mi zbyla z orestovaných hrušek.

Necháme mírně vychladnout, potom vyklopíme z formy a mlsně přecházíme kolem, až náš výtvor bude připravený ke konzumaci. V těchto sychravých podzimních dnech ke kávě nebo dobrému čaji je tenhle hruškovo-mrkvový zázrak jako dělaný.

Dobrou chuť všem a paní Petře velký dík za to, že se s námi o její úžasné výtvory dělí.

Hezkou, i když v našem případě mlhavou neděli

vám všem přeje

vaše EvaLuna

A je doma

 dlouho očekávaná kuchařka od úžasné Petry Burianové. Dnes mi ji doručila Česká pošta a já už se moc a moc těším, až v ní budu moci listovat a zkoušet nové recepty.

Mít doma tuhle krásně zpracovanou kuchařku je dle mého skromného názoru skoro povinnost. 

Paní Petře přeji, aby se její prvotina dobře prodávala a její recepty nám všem byly úžasnou inspirací. A to platí jak pro začínající, tak i pro pokročilé pekařinky.

Kuchařka je tématicky rozdělena do čtyř ročních období, takže si určitě nějaký ten recept vybere každý ( každá ) z vás.

Přeji všem hezký den

vaše EvaLuna

Úplně nemožná

 budu zase od zítřka. Mně prostě ty změny času nedělají dobře. Navíc než přijedu z práce, bude tma a než se dostanu na zahrady, budu potřebovat čelovku. Ale jablka jsou očesaná a uložená v bednách.

Co spadlo jsem přebrala a zbytek vyvezla. Taky mi to trvalo tři dny !!! Ale zahrada je čistá a já jsem spokojená.

 Ještě mi zbývá ostříhat pár trvalek a posekat trávu a můžu dát nohy nahoru. Chtěla bych zavařit nějaká jablka, v zimě na štrůdl nebo jablečnou buchtu jako když to najdeš. Ale to si nechám na deštivé dny, kterých asi bude za chvíli dostatek. Tedy jestli nezačne rovnou sněžit.

Já osobně se těším na středu, protože bude svátek, a tím pádem volný den. Ještě musím vymyslet co budu vařit, protože zase tak úplně volný den to nebude, ale ráno nemusím vstávat a to mi ke štěstí stačí.

Ještě kdyby se zlepšila situace kolem Covidu a bylo by to super.

V úterý kontrola na chirurgii, natrhla jsem si o řetízek znaménko na krku, tak jsem musela absolvovat malý chirurgický zákrok. Pevně doufám, že příští týden v pátek mně zbaví paní doktorka stehů a já si budu moct konečně umýt hlavu. Vypadám jako něco, co jsem našla v příkopu. Mám přísný zákaz mytí vlasů kvůli možné infekci, a protože nestojím o žádné zdravotní problémy, poslouchám jako hodinky.

Přeji všem hezký zbytek neděle

všechny vás zdraví

vaše EvaLuna

A je tady podzim ...........

 Nevím jak u vás, ale u nás nastal podzim a s ním i podzimní plískanice dost brzy. 

Dostala jsem sazenice pivoněk a měla jsem celkem obavu, kdy je zasadím. V pátek i v sobotu u nás  vydatně pršelo, dost se ochladilo, ale včera se mi přeci jen podařilo zajet na zahradu a kopnout je do země. Jako práce nic moc, hlína mokrá, zima, ale dalo se. Teď jen čekat jestli se ujmou, protože jak vím, pivoňky nemají rády přesazování. Počkám a uvidím. 

A když už nám nastal ten podzim, koupila jsem si pro mě i podzimní vůni. Jedná se o vůni od Armaniho, toho totiž miluju. Tedy ne jeho osobně, ale jeho vůně. Tentokrát padl los na vůni  

BECAUSE IT´S YOU

už jsem ji kdysi dávno měla a za mě dobrý. Vůně na podzim jako vyšitá.

A když už bylo počasí na zachumlání do deky s kávou v jedné a s knihou ve druhé ruce, upekla jsem po dlouhé době i něco dobrého.

Je to sice jen obyčejný perník, ale přišel k chuti a já ho navíc upekla v bábovkové formě a tím získal ještě nějaký ten bod navíc.

Perník:

2 hrnky hladké mouky 

1 hrnek cukru

1 hrnek vlažného mléka

1/2 hrnku oleje

1-2 vejce podle velikosti

1 prášek do perníku

1 vanilkový cukr

2 lžíce kakaa

1 nastrouhané jablko

Pořád se peru s novým Bloggerem, ale snad jednou proniknu do jeho tajů. Nejsem žádný IT specialista, takže mi občas něco skočí někam, kam nechci. 

Dnes volný den navíc, to se vždycky hodí. Na zahradu jít nemůžu, všechno je mokrý, takže tahle činnost odpadá. Možná tedy vezmu na milost tu haldu receptů, která čeká na založení. 

A hlavně si musím na zítra připravit roušku, dneska je to nutnost když chcete jít nakoupit, jet vlakem, autobusem nebo MHD. To je jednou jasný. Tyhle věci kolem Covid-19, nevím co si o nich mám myslet. Nejsem žádný odborník, chápu, že jsou opatření nezbytná, ale nějak si na to všechno nemůžu zvyknout. Teď do toho přijdou ještě chřipky a to bude teprve veselo. Ale abych nekončila příspěvek pochmurně.

Přeji nám všem, abychom jsme se z toho všichni dostali ve zdraví a nemoci se nám vyhýbaly jak jen to bude možné.

Hezké pondělí všem vám přeje

vaše EvaLuna

Kostel sv. Jiří - Luková

Všechny vás zdravím takhle začátkem září. Už jsem tady delší dobu nebyla, ale přišlo mi, že se u mě nedělo nic, co by stálo za příspěvek. Něco určitě vyhrabu z archivu fotek, ale dnes bych se s vámi chtěla podělit o typ na výlet kousek od Manětína, okres Plzeň - sever. Pravdou je, že jsem o  kostele v Lukové uslyšela poprvé v pátek. Na mně celkem akce blesk, ale určitě stojí za to ho navštívit, o tom žádná.

Kostel sv. Jiří v obci Luková je unikátní svými zcela jedinečnými duchy věřících. Jedná se o desítky bíle oděných postav odlitých ze sádry. Tyto postavy, které se modlí buď ve starých dřevěných lavicích nebo stojí za nimi vytvořil v roce 2012 tehdejší student Jakub Hadrava jako svou bakalářskou práci. Sedět modelem pro sádrovou sochu asi nebyl žádný med, protože dobrovolníci byli obaleni igelitem, který p. Hadrava překryl prostěradly a krajkami a poté je zalil sádrou. A ta určitě netvrdla jenom chvilku. Ostatně to nám podrobně vysvětloval pán, který o pohnutém osudu kostela vyprávěl. Musím říct, že se opravdu nádherně poslouchal. Nevím, jestli to byl jeho příjemný hlas, kterým zaníceně mluvil o historii kostela nebo kostel samotný. Asi všechno dohromady. Také nás překvapilo kolik tam bylo návštěvníků a určitě každý rád přispěl do velké lahve dobrovolným příspěvkem na obnovu kostela tak, jako my. Nezbývá nám než držet kostelu palce, aby se na jeho záchranu vybralo tolik peněz, aby mohl opět zazářit v celé své kráse.

Díky unikátním věřícím se totiž začalo o kostelu mluvit a podle mého názoru ho zachránilo před úplnou zkázou. Jestli se někdy budete pohybovat v končinách kolem Manětína, určitě se do Lukové zajeďte podívat. Kostel je otevřen každou sobotu a neděli od 13 do 16 hodin do konce září.

Kostel má úžasnou atmosféru, ve dne. V noci kdy by byl ozářen pouze svíčkami už by mi asi bylo hůř.

Uff, musím říct, že než se mi podařilo do článku přidat fotky tam kde jsem je chtěla mít, byl celkem oříšek. Nový blogger asi dobrý, ale já jsem byla poměrně zoufalá ze snahy přemístit fotky tam, kde jsem si je představovala. A to ani nemluvím o textu, který se záhadně pohyboval sem a tam.

Takže dneska je to příspěvek šitý doslova horkou jehlou. Ale co jsem vám chtěla ukázat jsem vám ukázala a to mi musí pro dnešek stačit.

Hezký zbytek neděle vám přeje

vaše EvaLuna

Jahodová bublanina

Celý minulý a tento týden jsem byla přepnuta do módu výroby marmelád.
Očesala jsem rybíz, natrhala jahody, nějaké ještě koupila, borůvky jsme dostali. A tak se šlo zavařovat.
Zavařovala jsem dokonce tak intenzivně, že budeme mít marmelád plný sklep, tedy až se najde dobrovolník, který je tam odnese. Až se zima zeptá, můžu říct, že já jsem připravená. Nejvíc jsem se vyvztekala s rybízem, protože jsem si sice koupila mlýnek na ovoce, ale nakonec se ukázalo, že větší krám aby jeden pohledal. Když jsem vyzkoušela všechno možné i nemožné a výsledek byl nula, šlehla jsem s milým mlýnkem do koše a udělala rybízovou marmeládu sice pracnějším, ale jak se nakonec ukázalo lepším postupem. Klasicky otrhat rybíz pěkně kuličku po kuličce, rozvařit a pěkně ručně přes sítko propasírovat šťávu.

A protože mi ještě trochu jahod zbylo a co si budeme povídat, ty nevydrží v lednici věčně, rozhodla jsem se upéct bublaninu. U nás to sice není žádná TOP buchta, ale je to rychlý a žaludek si to přebere.

Blbý je, když sáhnete do spíže pro polohrubou mouku a je tam sotva 20 dkg.
Takže rychle nakoupit mouku, mezitím mi okapaly jahody a šlo se péct.

JAHODOVÁ BUBLANINA ( nebo samozřejmě jakékoli jiné ovoce )

44 dkg polohrubé mouky
1PDP
30 dkg g cukru
15 dkg oleje ( cca půl 1/4 l hrnku )
15 dkg mléka
6 vajec
kdo chce, může přidat špetku citrónové kůry.

Vyšleháme celá vejce s cukrem do pěny !!!! A nebát se toho, musí být řádně prošleháno.
Potom přidáme olej, prošleháme, přidáme mléko, prošleháme a naposledy mouku, do které jsme zamíchali prášek do pečiva. Poklademe ovocem a dáme péct do trouby.

Já jsem měla plech ( 24 x 36 cm ) a pekla jsem na horkovdzuch při 150 stupních skoro hodinu.
Moje trouba je z roku raz, dva, takže jsem po 40 minutách musela přes buchtu přehodit alobal a dopékat ještě dalších 20 minut. Kontrola špejlí je samozřejmost ( ta mi totiž ukázala, že střed ještě není pečený ).

Pokud budete mít úrodu ze zahrádky a budete mít chuť na bublaninu, můžete vyzkoušet.

Hezký večer všem
přeje vaše EvaLuna

Lívance kam se podíváš

Na recept na lívance z kefíru jsem úplnou náhodou narazila na Instagramu.  A musela jsem je hned vyzkoušet. Dokonce jsem je chtěla vyzkoušet tak moc, že mě nemrzelo mastit do krámu pro kefír. Měla jsem štěstí, měli poslední. Obrovskou výhodou těchto lívanečků je to, že je můžete okamžitě smažit. Žádné čekání než vykynou jako v případě použití droždí.

Lívance jsou opravdu výborné a určitě jsem je nedělala naposledy. Některé jsem ze začátku trošku více připekla, takže se opravdu nevyplatí odbíhat a dělat víc věcí najednou jako v mém případě.
Ale co, zase budeme hezký😊

U nás klasika, sypáno cukrem smíchaným se skořicí.

A tady je odkaz na recept, který je na stránkách PRADOBROTY sepsán do sebemenšího detailu.
Takže paní Marcele moc a moc děkuji za to, že se s námi všemi o tenhle úžasný recept na jejím blogu podělila.

http://www.pradobroty.cz/2012/08/kefirove-livance.html

U nás o víkendu pršelo, takže moje snaha zkrotit na zahradě plevel v záhonech nebyla možná.
Ale voda je třeba, takže si nestěžuju. Čas jsem využila k přečtení knížky a přípravě postupu prací na zahradě, na které se vrhnu hned, jak naše záhony přestanou připomínat bažinu. A taky doufám, že až vysvitne sluníčko, uzrají nám jahody a rybíz a já se vrhnu na výrobu marmelád. Letos by se celkem šiklo být rychlejší než naši kosáci, protože zásoby ve sklepě pomalu, ale jistě docházejí.

Hezký zbytek neděle vám všem přeje
vaše EvaLuna

Krása

Miluji tohle období kdy všechno kvete. Příroda je mocná čarodějka.

Na víkend hlásí bouřky, snad to nebude nic hrozného.
Přeji všem krásný víkend.

vaše EvaLuna

Kdo si maluje, nezlobí

a kdo zkouší malovat na kameny, tak ten už vůbec ne. Má totiž problémy zprovoznit léta nepoužívané akrylové barvy. Deštivé počasí mi neumožnilo pracovat na zahradě a tak jsem se vrhla po hlavě do jiné činnosti. Až bude zase hezky budu mít novou ozdobu na olemované záhonky. Tedy je to spíš snaha zkusit něco nového a kamenů mám na zahradě opravdu dost. Malůvky sice vypadají jako kdyby je malovaly děti v předškolním věku, ale nakonec jak říká manžel, jsou to tvoje záhony a když ti to dělá radost, tak proč ne. A tak zkouším a zkouším a říkám si, že pár  pomalovaných kamenů jako relax nemůže vůbec uškodit.
Kameny jsem napřed odmastila jarem, nechala uschnout a teprve potom jsem nutila skoro zaschlé akrylové barvy, aby malovaly. Výtvory jsem nakonec potřela lepidlem na decoupage kvůli fixaci barvy. Uvidím, jak dlouho budou odolávat větru, dešti.

Taky čtu, začala jsem vytahovat knížky ze zadních řad knihovny a protože je mám skoro všechny seřazené podle autorek, vytáhla jsem další Erskinovou.

A také něco ke kávě. Dnes to byl obyčejný propadlík, ale přišel k chuti.

Předpověď počasí hlásí deště a deště. Jsou třeba, jenom ta tráva a plevel by na zahrádkách mohl růst pomaleji. Mám takový pocit, že až mi počasí dovolí jít na zahradu posekat trávu, budu potřebovat místo sekačky kosu. Jenže tu nemám a i kdybych měla, neumím s ní sekat.

Hezkou sobotu všem vám přeje
vaše EvaLuna