Amanda Stevensová

Tak a konečně jsem dočetla knihu KRÁLOVSTVÍ od spisovatelky Amandy Stevensové.
První díl OKŘÍDLENÁ DUŠE jsem přečetla jedním dechem a tak jsem si na dovolenou půjčila druhý díl volně napsané trilogie.  Knížka se četla sama, včera jsem četla vlastně do dneška, protože jsem knížku odložila kolem jedné hodiny v noci když už se mi písmenka míhala před očima. Dneska pokračování a před chvilkou jsem konečně knížku dočetla a zaklapla obal za posledním listem. Už se těším na třetí díl s názvem PROROK, který vyšel poměrně nedávno. Ale kamarádka už avizovala jeho zakoupení a tak se těším až si ho budu moci přečíst.
Jestli máte rádi tajemno, trochu duchařiny a nadpřirozena jste u těchto knížek na správné adrese. Pokaždé se vyskytne i nějaký ten chlap co by stál hlavní hrdince za hřích, ale samozřejmě to není nikdy úplně jednoduché.



OKŘÍDLENÁ DUŠE
Amelia Grayová od dětství vídá duchy. Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své – detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama. Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.

KRÁLOVSTVÍ
Amelia Grayová restauruje staré hřbitovy a píše blog o všem, co souvisí s tradicí pohřbívání na americkém Jihu. Kromě toho má také schopnost vidět duchy, o čemž však – na rozdíl od těch prvních dvou věcí – málokdo ví. Poté, co se málem stala obětí pomateného vraha, vezme Amelia zakázku na obnovu starého hřbitova v městečku Asher Falls v Jižní Karolíně. Brzy však začíná mít neblahé tušení, že se zde ocitla z úplně jiného, mnohem temnějšího důvodu… Proč se na dně Zvonkového jezera nachází ještě jeden hřbitov? Proč to Ameliu pořád táhne ke hrobu, který objevila v lese? Jako by Asher Falls, tomu chřadnoucímu království, někdo sežral duši. Lidi, domy, dokonce i samotný vzduch, všechno jí zde připadá poskvrněné, nasáklé zlem. K obnově může dojít ale jedině tehdy, pokud nejprve Amelia objeví pravdu. Pravdu o Asher Falls – i pravdu o sobě samotné… 


zdroj obrázků:Neoluxor

Tak je přečteno, v televizi jako vždy nic nedávají tak se asi půjdu podívat do knihovny co bych si tak mohla ještě přečíst. Dneska musím vydržet hodně dlouho vzhůru, vrací se mi synek z dovolené ze Španělska a samozřejmě nemá klíče od bytu.
Přeji všem krásný večer a na závěr ještě několik citátů o knihách:

„Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.“
Seneca

„Doma jsem tam, kde mám knihovnu.“
Erasmus Rotterdamský

„Přísně vzato je jen jeden druh knih, který zvětšuje štěstí na zemi - kuchařské knihy.“
Joseph Conrad

A to je dnes již opravdu vše.
všechny vás zdraví EvaLuna

Zámek CHYŠE

Včera jsem byla s manželem na výletě. On návštěvu zámků moc nemusí, ale kousnul se a tak jsme  vyrazili.
Cíl: zámek CHYŠE. Dorazili jsme tam v deset hodin což se ukázalo jako výborný tah. Stihli jsme úplně první prohlídku od 10 hodin a bylo nás tam celkem sedm, z toho dvě malé holčičky. Takže naše skupinka byla malá, ale o to víc jsme si to užili.

Nejstarší historické zprávy o Chyších pocházejí z druhé poloviny 12. století, kde na místě dnešního zámku stála tvrz, sídlo starobylého vladyckého rodu Odolenoviců. Ti na Chyších sídlili plných 200 let. Tvrz postupně měnila jak majitele tak vzhled. Prvním majitelem z rodu Lažanských byl hrabě Prokop Lažanský z Bukové, který získal panství ve veřejné dražbě. Tím byla sloučena dohromady tři velká panství v této oblasti - Manětín, Rabštejn a Chyše. Panství Chyše se tak stalo majetkem rodu Lažanských až do roku 1945. Od té doby se vystřídalo mnoho majitelů od Ředitelství lesů a statků až po Střední zemědělskou školu. Zámek chátral, začalo do něho zatékat a střídání " nových majitelů" mu také nijak neprospělo.

Koncem roku 1995 projevil zájem o koupi Ing. Vladimír Lažanský z Děčína a spolu s manželkou Martinou se rozhodl zámek zachránit. Jak se mu daří můžete zhodnotit sami. Za mě můžu říct, že když jsem viděla fotografie stavu zámku před rekonstrukcí, hluboce před panem Lažanským smekám. 

Tohle není obraz majitelky zámku, ale naší přední české houslové virtuózky Gabriely Demeterové, která se na zámku Chyše připravovala na své turné po USA a na zámku občas pořádá své koncerty.

Jestlipak víte k čemu sloužila tato speciální vidlička ? No my jsme nevěděli. Je to vidlička na sardinky.

Kachlová kamna, jediná, která se dochovala. Ale když jsme viděli na fotkách stav před jejich rekonstrukcí

je zázrak že se to vůbec podařilo.

Knihovna

Knihovna z jiného pohledu

Jídelna

Pohled z jiného úhlu

Ložnice pána domu. Je umístěná v původní tvrzi, síla stěn je tři metry a je tam chládek i za těch největších veder. Mohu potvrdit, ale já bych tam asi v zimě zmrzla.

Tohle je pokoj Karla Čapka, který na zámku pobýval v roce 1917, ovšem ne v roli spisovatele, ale v roli vychovatele. Přišlo se na to poměrně nedávno, v historických pramenech se o tom Karel Čapek nezmiňuje.
Asi se mu tam moc nelíbilo.

Na fotce to nevypadá, ale pokoj je poměrně tmavý.

Rekonstrukce stále probíhají.

Nádherně opraveno - co říkáte ?

K zámku patří i zámecký pivovar, ale tam jsme nebyli. A protože mi ve foťáku začala docházet baterie nemám ho ani vyfocený.

A to je mého výletu vše.

Přeji všem krásný den.

Vaše EvaLuna

Výstup na K2

Nebojte se, nezdolávala jsem vrchol v Himalájích, ale když jsem se jela podívat za známou na chalupu bylo tak krásné počasí, že jsme se rozhodly jít na procházku. Známá má chaloupku kousek od Berounky a tak by byl hřích když už jsem se tam tak nějak vyskytla nenavšívit známou zříceninu hradu Krašov. Moje obutí sice nebylo úplně ideální a před konečným výstupem jsem trošku váhala jestli to v těch balerínkách dám. Ale nejsem žádné béčko a když už mě od zříceniny dělilo pouhopouhých 200 metrů překonala jsem své líné JÁ a ladným šplhem kamzíka jsem se vyškrábala až na vrchol. Sice jsem nahoře dýchala jako kdybych měla každou chvíli zkolabovat a v obličeji jsem byla rudá jako pravá nefalšovaná sestra Vinnetoua, ale odměnou  byl nádherný výhled na Berounku.

Cesta nebyla zrovna nejširší, ale dalo se

Myslím, že to za to opravdu stálo .....

Není to nádhera ???

Možnosti zakoupit si suvenýr jsem se vzdala....

Hlavní je, že jsem výstup přežila a ještě si ho užila.

Na chaloupce jsme si ještě daly za odměnu kávičku.

A to je z mého výletu vše.

Všechny vás zdraví

EvaLuna

Čtvrtek - odjezd

Tři dny povalování utekly jako voda.Také vám dny které by jste potřebovaly aby se tak nějak zastavily utečou rychle a některé se táhnou jako med ? Ráno jsme v klídku posnídaly co dům a lednička daly. První kafíčko s knihou. Když se nám začaly dělat proleženiny vyrazily jsme ještě k vodě. Ale bylo pořád pod mrakem, ve vodě nebyla ani noha. Když jsme se vrátily od vody bylo skoro půl jedné a tak jsme vyrazily na oběd. Pštrosí vejce a bramborová kaše. Jak já říkám, hlavně když to nemusím vařit. Těšily jsme se na zmrzlinu. Bohužel nebyla. No i to se stává, hlavně mě. Normálně zmrzlinu nejím jak je rok dlouhý a když na ni mám chuť tak dojde. Takže rychle zpět na chatu, další kávička a rychle dočíst knížku na kterou nebude doma tolik času. Kolem šesté večer jsme naházely věci do kufru, poklidily chatu a vyrazily k domovu.
Zhodnocení akce: bylo to super.

Snídaně

 Bylo zataženo, ani ta slunečnice se neotáčela za sluncem, neviděla ho

Pohled od našeho stolu, čekáme než nám přinesou oběd

A je to tady, bramborová kaše a pštrosí vejce

Poslední pohled na vodu .........

A to je z našeho dámského výletu vše.

Mějte všichni pěkný den

zdraví EvaLuna

Středa

Středa nám utekla jako voda. Sice jsme vstávaly poměrně brzy, ale než jsme posnídaly zatáhlo se a začalo pršet. No jasně, mám dovolenou tak co by nelilo.Ale potom jsme zkonstatovaly, že když na nás neprší a venku není až taková zima, tak že se vlastně ani moc neděje. Knihu do ruky, v mém případě i háček a pěkně se uvelebit v křesílku. Jo to by šlo. I počasí když vidělo že jsme se deštěm nenechaly rozházet se umoudřilo a občas na nás z pod mraků vykouklo i sluníčko. Nad chatou si někdo ohradil pole a dal si tam kozy a ovce.
A ta jedna tam bečela celé odpoledne. Když jsme se tam šly podívat, zjistily jsme, že jak byla potvora mlsná, prostrčila hlavu okem plotu a nemohla se dostat zpátky. Tak jsme šly za sousedem jestli neví co s ní. Naštěstí věděl, plot přelezl a tu chudinku ubečenou vysvobodil. To, že byl plot pod proudem ( naštěstí vypnutým ) jsme zjistili až posléze. No křísit ještě souseda tak to opravdu nic moc. Ale všechno dobře dopadlo. K večeru přijela další kamarádka s přítelem a tak se jedlo, pilo a hodovalo až do půl jedenácté.

Snídaně v klidu a pohodě.

 A tady už relax s knížkou a háčkem.

I motýlek se na nás přiletěl podívat jak se povalujeme v křesílku

Na oběd jsme si dojely do vedlejší vsi. Mrkev s bramborem, to já můžu

Jo to by nám šlo............. hlavně že člověk nemusí vařit

A po obědě zmrzlina, výborná vanilková

A sem jsme jezdily na oběd

Uvězněná ovce byla tak ráda když jí soused vysvobodil, že už se pomalu nehnula z místa .... snad aby se zase někde nezahákla.

A to je z našeho středečního povalování vše.

Mějte krásný slunečný den.

vaše EvaLuna

Relax na chatě - den první

Jak jsem psala v minulém příspěvku v úterý jsme se přesunuly s kamarádkou na chatu. Už předem jsme se domluvily, že bude jenom polopenze, ráno snídaně a k večeři jenom něco malého. Na chatičku jsme dorazily chvilku po poledni když jsme se předtím stavěly na oběd. Na chatě proběhla kávička a zakoupený medovník k ní v nás zmizel tak rychle, že jsem ho nestihla ani vyfotit. K večeři byly opečené párky. Povedlo se nám rozdělat oheň v krbu takže bychom klidně mohly vyrazit na tremp, páč bychom přežily jak jsme byli šikovné. Nejhorší bylo sehnat nějaké klacky na opékání. Ale poradily jsme si i s tímto problémem. Použily jsme jehly na špízy. Jsme prostě rozené "zálesačky". Večer sklenička Lambruska a pivečko v pergole, kniha v ruce a vůbec, ale vůbec nic nám nechybělo.

Odpoledne procházka k vodě. Kamarádka se i vykoupala. Jenomže ta byla v minulém životě ryba. Na mě to bylo studené.

Chtěla jsem vyfotit kameny ve vodě a nakonec z toho vzniklo tohle foto

Počasí nám úplně nepřálo, bylo skoro celý den pod mrakem, ale to nám nevadilo.

Tady důkaz, že i bez třísek se při trošce šikovnosti dá rozdělat oheň.

A tady opékání párků na jehlách od špízů, taky to jde.

Letos první opečený páreček, mňamka převeliká.

Večerní relax v pergole .......

A to je z našeho prvního dne vše. Pokračování příště ......

Všechny vás zdraví

vaše EvaLuna