jsem udělala včera vajgélii. V létě byla nádherná, samý květ, čmeláci se mohli samou radostí zbláznit, ale teď už její větve začaly zasahovat do chodníku a překážely v chůzi. A protože jsem v rámci přesazení jedné hosty vyplela a zamulčovala celou jednu plochu u skleníku kde stejně rostl jenom plevel a kopřivy, došla řada i na chudáka vajgélii. Nebála jsem se toho a zkrátila všechno, co jsem uznala za vhodné. Za odměnu jsem pod ní vytrhala suchou trávu, přidala novou zeminu smíchanou s pískem, zasypala mulčovací kůrou a pořádně ji zalila. Celou dobu jsem se modlila, aby na mně zpod keře nevyjela nějaká havěť, protože kdybych v ruce držela místo trávy slepýše, tak je po mně. Po něm možná taky, ale to už bych neviděla, protože bych asi zemřela na vyplašenost .........
Bylo to dobrý, všude jenom uschlá tráva .......
Když už jsem byla v ráži, tak jsem vyčistila i kousek chodníku.
Stanoviště má holka dobré, chce sluníčko a na místě kde je zasazená se jí ho dostává bohatě.
Ještě koketuji s myšlenkou že se ji pokusím rozmnožit, ale to ještě uvidím.
Hezký večer všem přeje
vaše EvaLuna
Já jsem si ji kdysi namnožila od sousedky. Teď mám už léta pořádný keř. A zástřih ode mne dostává často :-).
OdpovědětVymazatHezký den!
Hanka