Dámská jízda - pokračování

sobota, počasí opět nic moc, takže jsme ze sebe udělaly opět podzimní sněhuláky a vyrazily na druhou stranu, směr Stříbro a klášter Kladruby. Plán byl následující, ve Stříbře si projdeme náměstí, najdeme nějakou hospůdku kde nám dají najíst a vyrazíme do Kladrub. Takže, náměstí jsme si prošly, mají tam nádhernou radnici, která je dominantou náměstí a to oprávněně, protože je to opravdu pastva pro oči a začaly jsme hledat nějakou restauraci, kde bychom mohly spočinout na židli a čekat než nám někdo uvaří oběd. Že budeme čekat hodinu na pizzu s tím jsme tedy fakt nepočítaly. Když už jsme to skoro vzdaly, přistála nám na stole. Takže jsme do sebe narvaly krmi a vystřelily z hospůdky rychlostí blesku. Čekat další hodinu na kávu se nám fakt nechtělo.

Kladruby jsou od Stříbra vzdáleny asi 8 km, takže jsme tam byly za chvilku. Koupily jsme si lístky a protože jsme měly ještě asi 20 minut čas do naší prohlídky, daly jsme si kávu, kterou jsme nestihly ve Stříbře. Já latté a kamarádka cappuccino, oboje nestálo za nic, takže jsme si každá usrkly 2x ze sklenice a nechaly ho tam. Fakt se to nedalo.

Restaurace vypadala krásně, ale kávu tam vařit fakt neumí.

Ale klášter nám to všechno vynahradil.
Bývalý benediktinský klášter byl založen roku 1115 knížetem Vladislavem I. a na počátku 14. století patřil mezi nejbohatší kláštery. A je to na něm opravdu vidět. Nám naprosto učaroval kostel, skvost, pod kterým je opět podepsán architekt Santini. Jak toho tenhle slavný člověk mohl za svůj život tolik stihnout je mi záhadou. A že to byl mistr svého řemesla nepochybuji ani na okamžik. Vše do detailu promyšlené. My jsme ještě měly veliké štěstí, že náš průvodce byl úžasný mladý kluk, který měl zájem o historii a měl krásný přednes. To už se dnes tak úplně nevidí.
Takže jsme si prohlídku kláštera opravdu užily.

Když si na tuhle hvězdu stoupnete, tak prý cítíte energii, která do vás stoupá. Vyzkoušela jsem to, ale necítila jsem nic.

Ptala jsem se našeho průvodce kolik metrů je to vysoko až nahoru do OKA kostela. Je to neuvěřitelných 38 metrů !!!

 V kostele se na rozdíl od plaského smělo fotit, takže vám můžu zprostředkovaně ukázat celou nádheru kostela.
Navštívili jsme samozřejmě i pivovar a knihovnu rodiny Windischgrätzů, ale tam se fotit bohužel nesmělo.
Takže pokud někdy příští rok pojedete kolem kláštera, určitě doporučuji přibrzdit a jít na prohlídku.
Letos už to bohužel nestihnete, protože dnes je klášter otevřen naposledy v tomto roce.

Přeji všem krásnou i když zamračenou sobotu.
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna