O tomto místě se říká, že je perlou Českého krasu. A určitě je to pravda.
My jsme to ovšem vzali napřed přes jídlo, protože sotva jsme přijeli, už jsme šli na oběd do místní restaurace, kde jsme měli zamluvený stůl. A dobře jsme udělali. Krásné počasí vylákalo spousty návštěvníků tohoto úžasného místa. Posilněni obědem a pitím jsme se jali stoupat ke kříži, o kterém jsem si myslela, že pokud se k němu nějakou náhodou vyšplhám ( k obědu zelí a bramborové knedlíky se ukázaly jako zcela nevhodné ), budou mě pod ním moci rovnou pohřbít. Nakonec se tak nestalo. Rodina si zřejmě oddechla, když zcela splavená matka rozkopla dveře od bytu v deset hodin večer živá a celkem i zdravá.
Tady jsme započali naši pouť. Dobrý oběd není nikdy k zahození a s prázdným žaludkem se špatně šplhá do kopce. S plným tedy taky. Před výstupem jsme šli omrknout místní kostel, který je krásně opraven. Kostel je průchozí rovnou do jeskyně, kde žil první český křesťanský poustevník Ivan někdy kolem roku 880. Já osobně bych v ní žít nechtěla, ale každý máme své priority jinde.
V kostele ani v jeskyni se nesmělo fotit, takže jsme zakoupili magnetky a vyrazili směr Skála, na které se nacházela meta našeho snažení, velký dřevěný kříž.
Kolem cesty byly všude kytky. A tím myslím všude. Byla to taková barevná louka v lese. Nádhera.
Všechno už krásně kvetlo, takže i my alergici jsme si přišli na své. Ale stálo to za TO !!!
Tady jsme při zpáteční cestě odpočívali, malovali a povídali skoro dvě hodiny.
Tady se na několika místech doslova otevřela zem.
A tady už pohled od kříže. Dál už to fakt nešlo.
Plácek celkem malý a lidí hodně............ jako fakt hodně. Takže foto samotného kříže nemám, protože bych tam musela zůstat do noci a fotit na blesk.
A tady když se pozorně podíváte, vidíte nahoře vlevo kříž. Ještě teď se mi nechce věřit že jsem to dala. Také když jsme dorazili zpátky dolů, šli jsme jako staří štamgasti na kávu, čaj, lívance s borůvkami nebo na utopence. To bylo za odměnu.
Pokud se budete někdy vyskytovat kousek od Loděnice, směr Beroun, tak návštěvu tohoto místa vřele doporučuji.
Mějte se krásně
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna
Taky jsme tam kdysi byli - šli jsme ze Srbska přes Solvayovy lomy až do Sv. Jan a pak zase zpátky. Hezký výlet to byl. Jen na té vyhlídce jsem se trochu bála ;-). Ráda jsem si u tvých fotek zavzpomínala.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsem ti navodila krásné vzpomínky. přeji hezký večer
VymazatKrásná místa Evo, potěšila jsem se alespoň pohledem na fotky, třeba někdy zavítáme, ale je tolik krásných míst :o)), že nestíháme.
OdpovědětVymazatA je dobře, že jste se odměnili, to musí být!
Měj se moc hezky.