Na konci byly slzy ..........

Včera byl v nákupních centrech konec světa. Nebo jsem si to alespoň myslela. Nikdy bych nevěřila, co s lidmi udělá jeden zavřený den kvůli státnímu svátku. Lidí všude jako mlhy, plné nákupní košíky. jeden by si myslel, že se blíží hladomor. A tak jsem si vystála frontu u pokladny. Přede mnou asi tři paní, kterým pomalu nestačil ani ten obrovský nákupní košík a pás k pokladně byl plný jejich nákupu. Připadala jsem si jako zvláštní hmyz, kterému stačí ke štěstí jenom čerstvé pečivo.
Ale dost k nákupům.

Včera jsem dočetla knížku z knihovny. Ze začátku jsem si myslela, že to nebude nic moc knížka. Veliký omyl !!! Už po pár kapitolách mě vtáhla do děje neuvěřitelnou silou. A na konci byly opravdu slzy, moje slzy. To už se mi u knížky nestalo ani nepamatuji.

Knihu napsal Fredric Backman, švédský blogger a novinář a jmenuje se MUŽ JMÉNEM OVE.

Ovemu je 59 let, je vdovec a má své zásady, kterými se řídí po celý svůj život. Miluje svoji manželku a to, že je již několik let po smrti mu nebrání v tom, aby si s ní nepopovídal vždy, když jí nese květiny na hrob. Je velký introvert který má na život svůj zvláštní pohled.  Okolí se sice zdá, že je to jen starý protivný dědek, který si nikoho nevšímá a prudí své okolí svými cedulemi, ale jen do té doby, než mu noví sousedé nacouvají do jeho poštovní schránky. Těhotná Parvaneh, její v Oveho očích neschopný manžel, kterému v duchu říká Mameluk i jejich dvě dcerky. A tady začíná příběh opravdového přátelství mezi lidmi, kteří se k sobě v podstatě vůbec nehodí a na první pohled nemají vůbec nic společného, toulavé kočce, kterou Ove proti své vůli adoptuje a o řízení saaba. Tahle rodina mu prostě zásadně zasáhne do jeho osamělého života jednou provždy.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a myslím, že rozhodně stojí za přečtení.

přeji všem krásný prodloužený víken
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna