Moje Genius Loci

Moje Genius Loci

pátek 28. října 2016

Na konci byly slzy ..........

Včera byl v nákupních centrech konec světa. Nebo jsem si to alespoň myslela. Nikdy bych nevěřila, co s lidmi udělá jeden zavřený den kvůli státnímu svátku. Lidí všude jako mlhy, plné nákupní košíky. jeden by si myslel, že se blíží hladomor. A tak jsem si vystála frontu u pokladny. Přede mnou asi tři paní, kterým pomalu nestačil ani ten obrovský nákupní košík a pás k pokladně byl plný jejich nákupu. Připadala jsem si jako zvláštní hmyz, kterému stačí ke štěstí jenom čerstvé pečivo.
Ale dost k nákupům.

Včera jsem dočetla knížku z knihovny. Ze začátku jsem si myslela, že to nebude nic moc knížka. Veliký omyl !!! Už po pár kapitolách mě vtáhla do děje neuvěřitelnou silou. A na konci byly opravdu slzy, moje slzy. To už se mi u knížky nestalo ani nepamatuji.

Knihu napsal Fredric Backman, švédský blogger a novinář a jmenuje se MUŽ JMÉNEM OVE.

Ovemu je 59 let, je vdovec a má své zásady, kterými se řídí po celý svůj život. Miluje svoji manželku a to, že je již několik let po smrti mu nebrání v tom, aby si s ní nepopovídal vždy, když jí nese květiny na hrob. Je velký introvert který má na život svůj zvláštní pohled.  Okolí se sice zdá, že je to jen starý protivný dědek, který si nikoho nevšímá a prudí své okolí svými cedulemi, ale jen do té doby, než mu noví sousedé nacouvají do jeho poštovní schránky. Těhotná Parvaneh, její v Oveho očích neschopný manžel, kterému v duchu říká Mameluk i jejich dvě dcerky. A tady začíná příběh opravdového přátelství mezi lidmi, kteří se k sobě v podstatě vůbec nehodí a na první pohled nemají vůbec nic společného, toulavé kočce, kterou Ove proti své vůli adoptuje a o řízení saaba. Tahle rodina mu prostě zásadně zasáhne do jeho osamělého života jednou provždy.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a myslím, že rozhodně stojí za přečtení.

přeji všem krásný prodloužený víken
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

neděle 23. října 2016

Čas jablek

A je to tady. Podzim, nádherně barevný, občas otravný když venku fouká vítr a prší, ráno tma když jdu do práce. Ale také nám na zahrádce dozrála jablka. A tak jsem dostala chuť na jablkový koláč. A protože z jablek peču většinou štrůdl, rozhodla jsem se upéct zase pro změnu něco jiného.

Volba padla na jablkový koláč. A tak když jsem byla minulý týden navštívit IKEU, koupila jsem si tam i jednoho pomocníka na krájení jablek.


A tenhle pomocníček se ukázal být naprosto skvělou volbou.


Takže jablkový koláč byla vlastně taková rychlovka






A kdyby si některá z vás měla chuť ho upéct, tady je recept.

JABLKOVÝ KOLÁČ

Těsto:

15 dkg polohrubé mouky
15 dkg hladké mouky
8 dkg práškového cukru
4 žloutky
15 dkg másla
1/2 sáčku prášku do pečiva
kdo chce, může přidat nastrouhanou citronovou kůru - já jsem jí nedávala
trošku mléka kdyby bylo těsto tuhé, já jsem dávala odhadem asi 3 lžíce

Náplň:

4 - 5 jablek ( podle velikosti )
1 vanilkový cukr, my měli jablka sladká sama o sobě, takže bohatě stačil
kdo má rád, přidá rozinky
3 dkg másla na orestování jablek
skořice

Sníh:
4 bílky
10 dkg práškového cukru
Já jsem nesladila vůbec a koláč byl sladký tak akorát

vlašské ořechy

Na kousku másla jsem orestovala nakrájená jablka, přidala skořici a vanilkový cukr. Jablka pustila šťávu tak jsem ji nechala odpařit a nechala je vychladnout.

Předtím jsem si udělala těsto, vyválela placku a dala ji zapéct na chvilku do trouby.
Pekla jsem na 175 stupňů asi 10 minut.

Z bílků jsem si ušlehala sníh, do kterého jsem kápla pár kapek citronové šťávy.

Po vyndání těsta z trouby jsem na něj přesunula jablíčka, pěkně je rozprostřela a na ně jsem dala sníh z bílků a zasypala jsem všechno nasekanými vlašskými ořechy.

Dala jsem zpátky do trouby a pekla jsem asi 20 minut než sníh zrůžověl a oříšky dostaly zlatavou barvu. Já jsem koláč ještě posypala cukrem, protože jsem nesladila sníh. Rodina chválila a jedla a chválila a jedla. Takže asi budu brzy péct znovu. Koláč byl lepší druhý den, protože se vše krásně rozleželo.

Krásnou neděli všem
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

neděle 9. října 2016

Druhý díl dočten .......

Musím na sebe prásknout, že když jsem odložila první díl, sáhla jsem okamžitě po druhém. No a teď jsem v " čudu ", protože třetí díl je v knihovně půjčený a já budu muset čekat asi dost dlouhou dobu, než se na mě dostane řada.  Nedá se nic dělat, kdo si počká, ten se snad dočká.



zdroj internet

Notice:
Když se vídáte s mrtvými, může vám to pořádně zkomplikovat život. Charley Davidsonová, příležitostná soukromá detektivka, pracuje se zesnulými na plný úvazek. Přitahuje mrtvé jako maják. Pro démony je zkrátka neodolatelná… Tentokrát se Charley snaží pomoct své nejlepší přítelkyni Cookie v hledání její nezvěstné kamarádky. A jako by toho nebylo dost, záhadný Reyes, „syn Satanův”, opustil své pozemské tělo a teď Charley pronásleduje jako duch. Neměl moc na výběr, protože dokud byl v lidském těle, mučili ho démoni, kteří chtěli přilákat Charley. Reyes je odháněl ze všech sil… Protože kdyby se k ní dostali, přiblížili by se k bráně do nebe, což by byla katastrofa!

Na druhou stranu, konečně se můžu vrhnout na horu prádla, která na mě po celou dobu čtení vyčítavě hleděla z prádelního koše. 

Přeji všem krásnou, i když poměrně studenou neděli.
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

středa 5. října 2016

Nevzdávám to ..........

Můj boj s krtkem nevzdávám, on tedy bohužel také ne. A tak jsem nasadila další kalibr. Koupila jsem cibule kytek, které by mu údajně měly řekněme ne příliš vonět. Včera jsem je byla rychle zasadit, protože jsem si je nechala přes noc v autě a ráno jsem byla i já nemile překvapená jejich " vůní ".
Jedná se o Řebčík královský, koupila jsem cibulky ve žluté barvě a uvidím, jestli budou zapáchat mé nežádoucí návštěvě. Řebčík je kytka zvaná také jako lilie biblická a údajně má jejich stonek dosahovat výšky až 150 cm. A když už jsem byla v tom nakupování, koupila jsem pod ně i košíčky z umělé hmoty. Tak uvidíme kdo nakonec boj o zahradu vyhraje. Zatím vede krtek, opět jsem našla krtince po celé zahradě.





A protože počasí se nám z léta zvrtlo do pěkné zimy, opět jsem navštívila knihovnu.
Vzpomněla jsem si, že jsme se nedávno v práci bavili o trilogii knížek :

První hrob napravo
První hrob nalevo
Třetí hrob přímo před nosem

a jak jsem zjistila na internetu, koncem listopadu by měla vyjít ještě další čtvrtá knížka

Čtvrtý hrob pod mýma nohama

Takže z trilogie se opět stala tetralogie. To už se mi stalo letos podruhé.
Já jsem si půjčila první dvě z nich.  A musím říct, že zatím to vypadá docela zajímavě.



Na internetu se o prvním díle píše:

Originální „paranormální thriller“ plný humoru, napětí a neuvěřitelných zvratů. Charley Davidsonová je soukromá detektivka, moderní žena s běžnými starostmi a problémy. To ovšem jenom na první pohled … Ve skutečnosti se narodila jako bytost s nadpřirozenými schopnostmi, která dokáže vstoupit do světa zesnulých. Zemřelé vidí všude kolem, může se jich dotýkat a oni jí pomáhají s řešením případů. Všechno je o to složitější, že vyšetřovatelku sleduje tajuplný muž, „syn Satanův“, jehož šarmu Charley nedokáže odolat. Kdo je ten záhadný hrdina, o kterém se jí zdají sny plné vášně? Je vůbec živý, nebo je mrtvý? A co by se stalo, kdyby mu podlehla ?


Mám teď na výběr ze dvou možností, buď půjdu žehlit nebo si zalezu pod deku s knížkou v ruce.
Asi tušíte, která varianta vyhraje.

A ještě jedna věc mě na internetu zaujala a tou je tenhle citát:

ŠTĚSTÍ JE, KDYŽ JSOU TVOJI BLÍZCÍ ZDRÁVI.
VŠECHNO OSTATNÍ SE DÁ OPRAVIT, VYHODIT, KOUPIT A ZAPOMENOUT.


Přeji vám krásný večer
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna





neděle 2. října 2016

Nikým nezván, nikým nevítán ....

Nejedná se prosím o žádnou návštěvu z okruhu mé rodiny nebo přátel, ale o jednoho nezvaného návštěvníka na zahradě. Sotva jsem se jakž takž zbavila přesličky, a to tak, že jsem ji nakonec jednoduše vytrhala, objevil se na zahradě krtek.
Jako kdyby si ryl v trávníku, dobrá, vzhledem k tomu, že ještě pořád kátruji zbytky hlíny se vlastně u mně ani o žádný pořádný trávník nejedná. Tam, kde jsem nenasypala travní semeno je jedna velká džungle plevelu. Ale záhony, to je něco jiného.
Jako na jedné straně ho chápu, v překátrované hlíně se asi skrývá občas nějaká ta tučná žížala nebo brouček a tak má můj nezvaný návštěvník jak já říkám oběd i večeři bez práce.
Ale mohl by brázdit jenom po trávníku a mým záhonkům se obloukem vyhnout. Ale to ne, páníčkovi se líbí mi podrýpávat kytičky což se zase nelíbí jim. Zatím se tedy všechno tváří zeleně, ale to už nemusí být po jeho další návštěvě pravda.



Hlínu u Kleopatřiny jehly mi zvedl tak, že se probořily i kameny.




Stejně tak na druhém záhonu.




Potom si zvesela vytvoří hromádku na trávníku




Vezme to podél plotu pod dalším záhonem ............


aby následně udělal další hromádku na překátrované hlíně.



Takže jsem zahájila boj napřed po dobrém. Včera jsem v Hornbachu koupila trávníkové hnojivo s odpuzujícím účinkem proti krtkům. Kdyby vážně účinkovalo, zabila bych hned dvě mouchy jednou ranou.Krtek by odtáhl do pryč a já bych měla alespoň pohnojený trávník. Taky jsem zakoupila dva ( víc jich u nás neměli ) větrníky a zasunula je do plastové lahve. Synek mi dnes poradil dát je spíš do lahve od piva nebo šťávy, dělá to prý větší hluk. Jenomže na to už nedošlo, moji výpravu na zahradu překazil déšť. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Zase se mi krásně zalije tráva co jsem dneska poházela na další nakátrovanou zem.

A to je dnes všechno.
Kdyby jste měli nějaké zaručené rady jak krtka vystrnadit ze zahrady, sem s nimi.

Jinak vám přeji krásnou i když deštivou neděli.
Vaše EvaLuna