Tento způsob léta

zdá se mi poněkud nešťastný. Od pondělí mi začíná 14ti denní dovolená. Těšila jsem se, co všechno stihnu udělat na zahradě. No zatím tedy opravdu nic moc, chvílemi prší, všechno je mokré a hlína se lepí na boty. Takže jediné, co vidím pozitivního na začínající dovolené je to, že nemusím zalévat.
Začátek tedy skutečně nic moc. A to ani nemluvím o tom, že jsem se pasovala do role hlavního natěrače palubek na opravu staré kolny ( nikdo jiný o tu roli nestál, takže jsem ji získala snadno ) a tak to o víkendu vypadalo následovně. Vytahám palubky, pár jich natřu, zatáhne se a začne pršet, uklidím palubky a jedu domů. Jako bonus k odvedené práci jsem si přinesla několik štípanců od komárů a jedno klíště. Jestli budu pokračovat dál tímhle tempem, odhaduji, že se bude kolna předělávat tak kolem Vánoc.
Vzhledem k tomu, že mě déšť zahnal domů, udělala jsem si kávu a čas na čtení mojí nové BIBLE, která se jmenuje BioAbecedář a napsala ji Hanka Zemanová. Byla jsem si ji v pátek vyzvednout na poště a těším se, až si ji zatím alespoň v rychlosti prohlédnu.

U nás nejsme žádní horliví zastánci zdravé výživy, ale chtěla bych se dozvědět alespoň nějaké základy o zdravé kuchyni a rozšířit si tak obzory. Bulgur jsem totiž začala vařit poměrně nedávno a musím říct, že na něm teď ulítávám docela často. Rodina to asi považuje za nějaký druh rýže a tak nikdo ani neprotestuje, když ho má na talíři.

A ještě se s vámi musím podělit o film, který jsem viděla včera.
Jmenoval se: Než jsem tě poznala a musím říct, že vidět ho byl opravdu zážitek.
Už dlouho se mi totiž nestalo, abych na konci filmu brečela jako želva.

A tady je odkaz na ukázku z cfsd:
http://www.csfd.cz/film/407687-nez-jsem-te-poznala/prehled/

Přeji všem krásný zbytek neděle a chtěla bych se s vámi dnes rozloučit citátem, který je po mém filmovém zážitku více než vhodný.


Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, co máte rádi a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a dělejte, co děláte rádi. Milujte každou chvilku svého života.

všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Když lívance, tak ze špaldy

Chtěla jsem je zkusit, protože se po kurzu hubnutí snažím vyhýbat pšeničné mouce. A protože rodina nepozná špaldovou mouku ani kdyby do ní narazila, mohla jsem si dovolit malé experimentování. Dostali jsme totiž misku borůvek, a k " merendě " jsou lívance více než vhodné.

Takže pokud je někdo chce zkusit, tak hurá do nich.
A tady je recept:

1/2 litru mléka
1/2 balení čerstvého droždí
1 vejce
špetka soli
350 g špaldové mouky celozrnné

Mléko jsem zahřála, odlila zvlášť do hrnečku, do kterého jsem přidala cukr a kvasnice. Trošku jsem posypala moukou a nechala vzejít kvásek.
Mezitím jsem si v trošce mléka, které jsem si odlila rozšlehala vejce, trošku osolila a pomalu postupně přisypávala mouku a přidávala zbylé mléko. Tím se vyhneme žmolkům, které se potom špatně rozmixují. Jako poslední jsem vmíchala kvásek. Pěkně promíchala a dala kynout. Za půl hodinky těsto krásně vykynulo a mohlo se jít na výrobu lívanců. Smažila jsem na trošce oleje na pánvi, lívanečník nevlastním. Potom jsem je posypala cukrem smíchaným se skořicí. Máme to tak nejraději. A k tomu borůvková merenda a blaho je na světě.....

Borůvky jsem rozmixovala s mlékem, přidala jednu 12% šlehačku, trošku osladila a bylo hotovo.
Nejlepší je vychlazená z lednice.

A to je k naší včerejší svačině všechno ....
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Rybízová šťáva

Přeji všem krásné nedělní ráno. Dovolená mi utekla tak rychle, že si nejsem vůbec jistá, že jsem nějakou měla. Ale počasí mi přálo, a tak jsem se na zahrádce zase pohnula o kousíček dál.
V pátek jsem si přinesla ze zahrádky červený rybíz. Jenže co s ním ?  Marmelády mám ještě plný sklep od loňska a tak jsem se rozhodla, že zkusím vyrobit pravou domácí rybízovou šťávu. Sice jsem ji nikdy nedělala, ale všechno je jednou poprvé.
Otrhala jsem dvě kg ze stopek. A protože je na internetu spousta receptů, rybíz jsem rozdělila na 2x1 kg a do jedné nádoby jsem dala jen rybíz, zalila 1 litrem převařené vody, přidala kyselinu citronovou a nechala jsem žít vlastní životem 24 hodin. U druhého kila jsem rybíz trošku pomačkala a přidala pár snítek máty. Byla jsem totiž zvědavá, jestli bude mít šťáva z rozmačkaného rybízu lepší barvu.
A k mému překvapení je úplně stejná. Potom jsem přecedila přes v mém případě starou plenu, přidala jsem na 1 kg šťávy 1 kg cukru a jenom lehce zahřála a míchala, než se rozpustil cukr. Potom jsem přidala na špičku nože kyselinu sorbovou. Lahvičky jsem koupila v Kiku a jednu poslední litrovku jsem měla ze zásob z IKEY. Propláchla jsem je vodou, potom jsem do nich ještě nalila vařicí vodu z rychlovarné konvice a ještě jsem je před plněním propláchla troškou rumu kvůli desinfekci. Ale vzhledem k tomu, že šťávy je jenom pár lahví tak doufám, že se nestačí zkazit. Zbytek odkapaného rybízu jsem dala do mrazáku a až budu dělat pečený čaj bude se hodit. Nakonec vyhodit to můžu vždycky.

A tohle jsou lahve z Kiku, jedna za 43,-- Kč. No nekupte to.
Dózy jsem si koupila v Coopu, měla jsem nasbírané nějaké body na jejich kartu a asi bych je stejně na nic jiného nepoužila. A u nás se dózy vždycky hodí, kradou nám je totiž trpaslíci.

A tady již výsledek domácího lektvaru. Snad nám bude chutnat.

A tady moje chudinky vyvýšené záhony. Vůbec na jejich osázení nebyl čas, protože bylo asi milion důležitějších věcí a ještě jsem do nich musela nakátrovat hlínu a že jí bylo dost a teprve potom tam něco píchnout. Takže jsem zasázela nejprve jeden truhlík a tenhle týden dosázela druhý. A včera jsem tam ještě zasadila mátu tak uvidím jestli zní něco bude.

Záhony jsou hodně vysoké, ale zase se nemusím moc ohýbat. Vytrvalá majoránka vypadá že se asi chytla, zrovna tak rozmarýn. Tymiánu se rozrůst moc nechce, ale uvidím. Třeba je v tom horku jenom línej.

Den blbec .... a kynutý broskvový koláč

Určitě to také znáte. Někdy se prostě nedaří a nedaří. A mně se dnes opravdu nedařilo. Když jsem při obědě chtěla udělat volská oka jako přílohu, spadlo mi jedno vejce na podlahu. Takže všechno sebrat do ubrousku a vytřít znečištěný kus podlahy. Když se mi konečně všechna vejce podařilo plácnout na pánev, šup, rána a kus z jednoho vajíčka letěl na digestoř. Tak jsem vzala papírovou utěrku abych to otřela, jeden konec chytil od plamene hořáku, takže jsem musela hodit utěrku rychle do dřezu a nalít na ní vodu. A protože se mi toho asi zdálo málo, rozhodla jsem se, že upeču něco s broskvemi. Můj muž včera přinesl z Makra celé plato.
Našla jsem tedy na internetu recept, zkontrolovala co z ingrediencí se nachází doma a pustila se do výroby. No co si budeme říkat, koláč jsem propichovala špejlí a pořád na ní zůstával tvaroh. Když už se mi zdál pečený vyndala jsem ho z trouby a jela na zahradu. Tam se mi nic kromě toho, že jsem si hnula se zády nestalo. Když jsem dorazila domů a chtěla koláč nakrájet tak jsem zjistila, že jsem ho tam mohla nechat o něco méně. Chlapi ale svorně tvrdili, že je dobrý. Tak snad zítra k snídani bude.

A tady kdyby někdo chtěl recept:

KYNUTÝ BROSKVOVÝ KOLÁČ

Těsto:

200 ml mléka
1 kostka droždí
cca 2 lžičky cukru na kvásek
75 g másla
30 dkg polohrubé mouky ( v receptu bylo 35 dkg ),
já jsem zbytek nahradila špaldovou
špetka soli

Do vlažného mléka dáme cukr, přidáme droždí a zasypeme trochou mouky, aby se vytvořil kvásek.
Mouku prosejeme přes sítko, přidáme špetku soli, rozpuštěné máslo, zbytek mléka a jako poslední přidáme kvásek. Propracujeme a necháme v míse zakryté utěrkou kynout asi 20-30 minut.

Vykynuté těsto rozmačkáme prsty na pečící papír a dáme do menšího pekáčku já mám asi (  22x31 cm  ), a vytlačíme trochu okraje, aby nám netekla náplň.

Náplň:
10 dkg másla ( necháme při pokojové teplotě povolit )
2 lžíce vanilkového pudinkového prášku
2 vejce
25 dkg polotučného tvarohu
10 dkg moučkového cukru

Žloutky oddělíme od bílků. Z bílků vyšleháme pevný sníh. To samé uděláme s máslem, cukrem a pudinkovým práškem, do kterého přidáme žloutky. Potom vmícháme tvaroh a naposledy přidáme sníh. Náplň nalijeme na těsto a poklademe nakrájenými broskvemi, které jsme si spařili, vypeckovali a nakrájeli na půlměsíčky.

Dáme do trouby a pečeme na 175 stupňů asi 25-30 minut. Ale každá trouba peče jinak a já jsem pořád přidávala minuty takže si nejsem jistá, jak dlouho jsem toho chudáka vlastně pekla.

Po vychladnutí posypeme moučkovým cukrem.
Doufám, že jsem napsala všechny ingredience a na nic nezapomněla. Kdyby ano, tak se omlouvám, ale mám dnes opravdu den  BLBEC. A ne, do těsta se vejce nedává.

Měla bych jít žehlit, ale popravdě mám obavy co by se mi ještě mohlo stát.
Tak snad zítra.

všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Hledím na .....HLEDÍK

V týdnu jsem ( už zase ) navštívila zahradnictví. Jela jsem sice vyřizovat něco úplně jiného, ale když už jsem byla poblíž. Výsledek ? Čínské karafiáty fialové barvy, čínský karafiát červeno-bílý a hledíky. Líbilo se mi, že mají v květináčku vždy dvě barvy a když jsem celý ten chumel květin naskládala do použité umělohmotné podložky na květináče co mají v každém květinářství volně ležet vypadalo to naprosto nádherně. Bohužel nepatřím k lidem co si napřed nastudují kam by se jaká kytička hodila, ale když se mi líbí, prostě si jí koupím, někam zasadím a ono to vždycky nějak dopadne. Ve středu jsem zasadila na záhon a teď mi nezbývá než čekat jestli se bude hledíkům na záhonu dařit.

Na internetu jsem si totiž přečetla, že vyžadují slunné stanoviště, nesnášejí dlouhodobé přemokření a jílovitou půdu. Takže asi budu mít smůlu. Na záhonek jde slunce jenom ráno, půda není nic moc, takže se v ní docela drží voda a že by byla nějak zásobená živinami, to ani omylem.
Takže jediné co pro ně můžu udělat je, že je budu každých 14 dní přihnojovat tedy pokud konečně přestane pršet.

Dneska jsem nemusela vařit, takže jsem plna odhodlání vyrazila na zahradu. Asi po hodině se zatáhla obloha a začalo pršet. Jako fakt hodně. Takže následoval odjezd domů. A když už jsem musela práci na zahradě vzdát kvůli počasí, tak jsem si vzala do ruky knížku. Do obýváku na gauč neprší a tak jsem si udělala kávičku a celé odpoledne jsem si četla. Prádlo čekající na vyžehlení jsem statečně ignorovala.

Když jsem byla naposledy v knihovně tak jsem neměla moc času na vybírání knih. A tak jsem popadla tuhle něco a támhle něco a výsledkem asi bude nějaký zamilovaný mix knížek, co se hodí ke čtení při prázdninovém opalování na lehátku. Tedy když zrovna neprší.

Julii Garwood mám ráda, nejraději od ní mám romány ze skotské divočiny, ale tenhle byl ze současnosti. Takže jestli máte chuť na trochu vzrušení, lásky a nečekaných zápletek tak směle do čtení. Já už mám dočteno.

Tohle je stručný obsah knížky, který je na internetu:

Kate MacKennová z Charlestonu v Jižní Karolíně dosud vedla život naplněný úspěchy a dokázala skvěle vyřešit každý náročný úkol. Teď se však zdá, že se proti ní hrozivě spikl osud. Během recepce, kterou pořádá její přítel, majitel galerie, Kate málem zabije výbuch. Doma ji zdrtí zpráva, že prosperující firmě, kterou od základů budovala, hrozí nebezpečí: ukáže se, že Katina zesnulá matka poskytla podnik jako záruku za obrovskou půjčku, již je nutné splatit do tří týdnů. 

Pak následuje telefonát Katiny nejlepší přítelkyně Jordan Buchananové, která leží v bostonské nemocnici a čeká na operaci. Kate navzdory veškerým starostem za ní okamžitě odjíždí. Jakmile se dovídá, že Jordan bude brzy v pořádku, opustí Kate její zdánlivá rozvaha a poddá se křehkým citům. Udělá něco, co je pro ni zcela netypické: stráví noc milováním s Jordaniným bratrem Dylanem. Poté odjíždí domů, odhodlaná vrátit se k životu ve starých kolejích a zachránit svůj podnik. Ale tragickým událostem ještě není konec...

Přeji vám krásnou, i když upršenou sobotu.
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna