Hledání ztraceného ráje

Co s načatým čtvrtkem ?  No přece jít s kamarádkou na kafíčko a na výstavu. My jsme v tomto případě pořadí otočily. Takže napřed se jít vzdělat - a to bych řekla že se povedlo a potom si jít po té dřině sednout na výbornou kávu do CROSS CAFÉ, abychom zhodnotily tento kulturní zážitek a spoustu jiných holčičích věcí.
Výstava v Západočeském muzeu v Plzni se jmenuje celým názvem:

  ŠANGRI-LA: Hledání ztraceného ráje.

Představuje magickou cestu za bájným údolím věčného štěstí ŠANGRI-LA, které je údajně skryto někde v HIMALÁJI. Celá výstava nás provedla souborem celkem čtyř zemí a to:

NEPÁLU,TIBETU, BHÚTÁNU a INDIÍ.

Po shlédnutí výstavy, která byla mimochodem nádherně připravená, jsme s kamarádkou konstatovaly, že se u nás máme dobře a není třeba to měnit. Popravdě, kdyby mě chtěl někdo vykoupat v GANZE, kde se přede mnou koupalo 30 miliónů lidí, aby se očistili na těle i na duši, tak bych mu tenhle nápad rozmluvila rychlostí světla. Je mi úplně jasné, že jako EVROPANKA bych po koupeli stejně do hodiny zemřela na tyfus nebo nějakou podobnou nemoc.
Výstavu provází spousta nádherných fotografií a hodně předmětů, které nám ukazují jak se v těchto zemích žije. Celé je to podtrženo hudbou, která je pro tyto končiny typická.

Takže vzhůru do ŠANGRI-LA

A jsme tady

Vstup

Na tohle narazit někde večer v uličce beru nohy na ramena

Jestli tohle funguje, musím to zkusit s mojí angličtinou

 

Jako živý ..... málem jsem dostala infarkt

 

Tak co říkáte - líbí ????

A to je z mých toulek po jižní ASII vše.

Přeji vám krásný víkend a
všechny vás zdraví
vaše EvaLuna

Zámek Zelená Hora

V neděli jsme si udělali výlet k Nepomuku na zámek Zelená Hora, který je normálně veřejnosti nepřístupný.
Vyjímkou byly tři víkendy v srpnu, kdy byl zámek po čtyřech letech otevřen pro veřejnost. A protože jsme byli zvědaví, jestli tam nenarazíme na majora Halušku, vojína Kefalína, poručíka Troníka nebo ostatní pétépáky z Černých baronů které u nás zámek proslavili nejvíce vyrazili jsme směr Nepomuk.
Už když jsme přijížděli k zámku lehce mě chytal fantas. Auto na autě, hlava na hlavě. Prostě lidí jako mlhy.
Když už to vypadalo že ani nezaparkujeme, štěstěna se na nás usmála v podobě jednoho prázdného místečka. Takže jsme vyrazili směrem k zámku. Nebo jsme se tak alespoň domnívali. Že jdeme opačným směrem jsme zjistili, až když před námi začaly v lese prosvítat nepomucké paneláky. Takže otočka zpět. Pravda, dolů z kopce se šlo poněkud lépe. Ceduli zámek jsme prostě minuli. Ale vše se v dobré obrátilo a my jsme konečně dorazili k bráně. Na to, že bylo nedělní odpoledne potulovalo se na nádvoří lidí na můj vkus až až .Ale přece to nevzdáme když už nás u brány vítal svatý Jan Nepomucký. Zámek jsme prošli, napřed sami, později jsme absolvovali prohlídku s výkladem. Fotit se moc nedalo, protože to vypadalo, že se do místností všichni snad ani nevejdeme. Ještě teď se divím, že se pod námi neprobořila podlaha. Na prohlídce se nás tísnilo odhadem asi třicet lidí. To se mi stalo naposledy ve Versailles. Ale byli jsme rádi, že jsme se na zámek jeli podívat, protože další jeho otevření pro veřejnost je ve hvězdách. Takže - u mě dobrý.

Vstupenka - na památku

 Cesta do zámku lemovaná bývalými kasárnami ....

Při vstupu nás vítal svatý Jan Nepomucký

 Krámek kam se podíváš ....

Opravený zámek zvenčí

 Fotografie původního zámku lemovaly chodby

Rodokmen 

 Na zámku byla výstava obrazů a fotografií ....

A takhle by vypadal jeden z pokojů ( tedy kdyby se dochoval )

Jedni z majitelů zámku ....

Jediný dochovaný strop v zámku, tedy jeho část. Původní velká místnost byla přepažena a asi třetina stropu byla vedle v místnosti přemalována na bílo. To může udělat jenom barbar.

Tak tohle jsem si musela vyfotit, nádhera co ????
Neděle se nakonec povedla. Počasí se umoudřilo a tak jsme si mohli v klidu dát kuřecí steak a pravou nefalšovanou malinovku. Tu jsem snad měla naposledy jako dítě. V klidu jsme si všechno prošli, tu a tam se zastavili u krámků se vším možným, nechyběla hudba, dobové kostýmy, šermíři a dokonce břišní tanečnice.

A to je z výletu na Zelenou Horu vše.
Všechny vás zdraví
vaše EvaLuna

Poslední den

Dnes je neděle a já jdu zítra po 14 dnech dovolené do  práce. Nejsem si zcela jistá tím, že až mi ráno zazvoní budík tak ho nevezmu a nehodím ho do kouta. No uvidíme. Vše co jsem si předsevzala že udělám jsem stejně nakonec neudělala, ale co. Stejně to za mě nikdo jiný neudělá a co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek, získáš dva dny volna - jak pravil včera Aleš Cibulka v pořadu Sejdeme se na Cibulce. Pořad jsem sice sledovala jenom jedním okem, protože jsem pilně četla CIZINKU, ale tohle mi z nějakého důvodu neuniklo. Protože nám na záhonku vyrostla mega cuketa, udělala jsem po obědě bramboráky. Napůl cuketa, napůl brambory. Původní myšlenka, že budou k večeři se ovšem zhroutila jako domeček z karet, protože u nás nevydržely ani půl hodiny. A protože jsem byla dnes líná jít koupit chleba a od včera nám zbyla ještě pomazánka z rybiček musela jsem překonat lenost a upéct ho. Sice se mi do něj moc nechtělo, ještě jsem si pamatovala minulý úspěch - neúspěch, ale nakonec jsem přemluvila své líné já a zadělala jsem na něj.
Použila jsem recept od Blanky, jejíž blog pravidelně sleduji a neprohloupila jsem. Takže Blani díky za recept.
Chleba se povedl a je opravdu výborný.
Kdyby chtěl někdo recept tak je tady: http://tocomebavi.blog.cz/1405/kolac-se-slaninou-a-zase-trochu-jiny-chleba
Já jsem dala dva hrnky hladké mouky a jeden hrnek žitné chlebové, ale jinak jsem recept dodržela. Protože jsem měla žitnou mouku, nechala jsem těsto kynout skoro tři hodiny.

Tyhle tři poslední chudinky jsem rychle vyfotila abych měla důkaz, že jsem je opravdu dělala

 A tady už je vyfocený chlebík

Mňamka převeliká

A tohle dnes byla moje večeře. Já opravdu, ale opravdu nikdy nezhubnu. Ale když je to taková dobrota.

A to je dnes vše. Zítra mi držte palce ať nezaspím a do té práce dorazím.
Přeji krásný zbytek neděle
všechny vás zdravím
vaše EvaLuna

Jsem v tom až po uši ............. a jablkový koláč

Minule jsem v příspěvku psala o tom, že všechny knížky co jsem měla v plánu přečíst už jsem přečetla.
A tak než mi skončí dovolená, vydala jsem se do útrob knihovny a hledala něco ke čtení. Což o to, knihovna je plná, ale všechno v ní je už přečtené. Až jsem narazila na knížku, na kterou se chystám už asi půl roku, ale vzhledem k jejímu počtu stránek jsem ji tak nějak opomíjela.
Jedná se o knihu CIZINKA od Diany Gabaldon. Je to "bichle" o úctyhodném počtu 664 stran. Knížka mě úplně vtáhla do děje a nemůžu se od ní odtrhnout. A ještě jak jsem si googlila nějaké recenze jak se líbila ostatním čtenářkám tak jsem narazila na informaci, že byla tato kniha zfilmována do seriálu o 8 dílech pod názvem OUTLANDER. No nemusím předesílat, že už jsem viděla první díl na internetu, který byl uveden 8.8.2014. Mohu tedy potvrdit, že se film opravdu drží krásně předlohy. Už se těším na další díl. Ale jinak samozřejmě pilně čtu, abych měla náskok.

Jsme v roce 1945 a armádní zdravotní sestra Claire Randallová přijíždí se svým mužem Frankem na skotský venkov. Při jedné ze svých vycházek objeví Claire megalitickou stavbu. Je to kamenný kruh podobný proslulému Stonehenge v Jižní Anglii. Dotkne se jednoho z menhirů a pak se to stane. Ve změti zvuků a neurčitých představ se přenese o dvě stě let zpátky. Do časů kapitána Randalla, který bojoval se skotskými klany a krutě hájil zájmy anglické koruny na Skotské Vysočině. Claire je moderní racionální žena a zprvu nechápe, co se vlastně stalo. Je zajata skupinou skotských mužů, odvezena na nedobytnou tvrz a konfrontována se životem a primitivními způsoby tamějších obyvatel. Spolu s ní prožíváme situace běžné i absurdní, hrůzné i humorné, kruté i něžné.

zdroj: internet

Ale abych jenom nečetla tak jsem nám dnes upekla k odpolední kávičce koláč z jablek. Recept jsem našla na netu, ale přizpůsobila jsem si ho podle sebe.

OBRÁCENÝ JABLEČNÝ KOLÁČ

Těsto:

4 vejce

20 dkg moučkového cukru

1 vanilkový cukr

1 dcl vody ( vlažné )

1 dcl oleje

20 dkg hladké mouky

1 prášek do pečiva

špetka soli

1 lžíce kakaa

Jablečná vrstva: asi 7 jablek nakrájených na plátky, cukr ( já jsem použila hnědý ) smíchaný se skořicí - asi 2 lžičky

Krém:

4 dcl mléka

2 vanilkové pudinky

10 dkg cukru krupice

plátek másla

1 zakysaná smetana

Plech vyložíme pečícím papírem a poklademe na plátky nakrájenými jablky

Posypeme cukrem smíchaným se skořicí

Vyšleháme sníh z bílků a necháme ho stranou. Do bílků jsem dala špetku soli, sníh lépe drží. Potom jsem vyšlehala žloutky s cukrem, přidala olej a vlažnou vodu, pořádně prošlehala, přidala mouku smíchanou s práškem do pečiva a jemně vmíchala sníh.

Směs jsem nalila na jablka, ve zbytku těsta jsem rozmíchala 1 lžíci kakaa a nalila na zbytek těsta. Pekla jsem v troubě asi 25 minut ( 15 minut při teplotě 175 stupňů, 10 minut při teplotě 150 stupňů ). Upečenou buchtu jsem bohužel nestihla vyfotit, protože jsem ještě dodělávala oběd a nevěděla jsem co dřív.

Buchtu jsem překlopila na druhý plech na který jsem dala pečící papír

Sloupla jsem papír z buchty a přenesla zpátky do původního plechu. Nechala jsem vychladnout.

Mezitím jsem si uvařila pudink, po uvaření nechala trošku vychladnout a přidala jsem kousek másla a zakysanou smetanu. Sice jsem šlehala jako drak, ale drobné pucky mi tam bohužel zůstaly. No nikdo není dokonalý.

Výsledek jsem pocákala čokoládou a jak vidíte pucky jako zázrakem zmizely

A tady již připraveno k odpolední kávě.

Tak a to je vše.

Pokud budete péci buchtu přeji dobrou chuť.

Já jdu dělat večeři a potom se asi zase pustím do čtení. Přece jenom mám před sebou ještě 350 stránek.

Všechny vás zdravím

vaše EvaLuna